Americký prezident Trump a jeho cla. Ruské vydírání ropou a plynem. Drtivá dominance Číny v některých technologiích. I to jsou momenty, které brzdí otevírání globální ekonomiky. V nové situaci se snaží Evropa víc výroby a výzkumu soustředit doma. Těžit z toho nakonec může i Česká republika.
Po pádu železné opony Česká republika budovala stejně jako většina Evropské unie prosperitu v rámci liberálního otevřeného mezinárodního systému, jehož průvodním jevem bylo všeobecné odstraňování překážek pro obchod. Jako jedna z nejotevřenějších ekonomik světa s unikátním portfoliem uzavřených dohod o volném obchodu si EU vydobyla vlastní místo v procesu hyperglobalizace. Z této otevřenosti coby průmyslová, proexportní ekonomika těží nejen Česká republika.
Omezování volného trhu zvyšuje firmám náklady
Spolupráce a bezproblémové vztahy jsou výhodné pro všechny. I přesto ale současný mezinárodní systém dostává trhliny s tím, jak stále více států podniká jednostranné kroky, které narušují jeho plynulé fungování. Paralýza architektury mezinárodní spolupráce v bezpečnosti se přelévá i do modelů mezinárodního ekonomického vládnutí, například do fungování Světové obchodní organizace (WTO), kde se stále nedaří nalézt shodu na mechanismu řešení sporů. Pokrok zaostává i při dojednávání nových pravidel reflektujících vývoj v e-commerce. Pozitivnímu vývoji nepřispěla ani covidová pandemie, která odhalila ekonomické zranitelnosti v dodavatelských řetězcích.
S razancí dlouhou dobu nepoznanou využívají některé státy obchodní bariéry, selektivní regulace či omezení přístupu k surovinám a technologiím k prosazování svých strategických zájmů. Obchod a ekonomické vztahy se v jejich pojetí stále častěji stávají nástrojem nátlaku i způsobem narušování národní bezpečnosti.
Rostoucí protekcionismus, obchodní války či zneužívání závislostí na klíčových komoditách roztáčí spirálu protiopatření a vedou k erozi pravidel volného trhu. To snižuje stabilitu mezinárodního prostředí a zvyšuje nejistotu. Nižší předvídatelnost globální ekonomiky nutí firmy i státy přehodnocovat své dodavatelské řetězce a investiční strategie. Efektem jsou vyšší náklady a rostoucí míra rizika spojená s mezinárodním obchodem.
Japonsko si rizika obchodní závislosti vyzkoušelo mezi prvními
Ekonomické vztahy jako nástroj, pomocí kterého lze dosahovat politických cílů, využívaly dlouhou dobu především Rusko a Čína. Přímá zkušenost se zneužíváním zranitelností ze strany těchto disruptivních aktérů byla pro mnoho zemí katalyzátorem pro přijetí opatření k posílení ekonomické bezpečnosti.
O vážnosti nebezpečí plynoucích z obchodních závislostí se jako jedna z prvních zemí přesvědčilo Japonsko. V roce 2010 došlo k výrazné eskalaci diplomatického a ekonomického napětí mezi ním a Čínou kvůli sporu o souostroví Senkaku (čínsky Diaoyu) ve Východočínském moři. Incident byl vyvolán střetem mezi čínským rybářským plavidlem a japonskou pobřežní stráží.
V reakci na zadržení kapitána své lodi Čína prakticky zastavila vývoz kovů vzácných zemin do Japonska. Tyto kovy jsou nezbytné pro produkci elektroniky, automobilů, baterií a dalších technologií, tedy sektorů, které tvoří důležitou část japonské ekonomiky. Čína přitom v roce 2010 kontrolovala přibližně 97 procent světové produkce těchto surovin. Japonský privátní sektor, silně zasažený nedostatkem vstupů do výroby proto (ve spolupráci s vládou) proaktivně přistoupil k diverzifikaci dodávek mimo jiné skrze investice do těžby a zpracování v Kazachstánu, Vietnamu, Austrálii či USA. Prvotní šok dokázalo ostrovní císařství přetavit ve svou výhodu, a japonský průmysl doposud čerpá z unikátní sítě strategických partnerství v oblasti těžby vzácných kovů i s dalšími zeměmi.
O snižování rizik pro ekonomiku usiluje Japonsko komplexně. V roce 2022 přijala vláda premiéra Fumia Kishidy komplexní strategii posilování ekonomické bezpečnosti prostřednictvím zákona Economic Security Promotion Act (ESPA) z roku 2022, který se zaměřuje na čtyři klíčové oblasti: posílení odolnosti dodavatelských řetězců, ochranu kritických infrastruktur, podporu vývoje pokročilých technologií a zajištění utajení patentovaných technologických řešení.
Hlavními pilíři jsou pak posílení domácí výroby kritických technologií, a zejména motivace soukromých společností ke snižování závislosti na Číně skrze pobídky a daňové úlevy. Kromě toho Japonsko implementovalo přísnější pravidla kontroly zahraničních investic prostřednictvím novelizace zákona Foreign Exchange and Foreign Trade Act (FEFTA), což umožnilo efektivnější dohled nad transakcemi v klíčových sektorech.
Čína zatlačila na Litvu, nakonec reagovala celá Unie
Pro aktuálnější příklad stačí stočit pohled na sever od Česka. Litva se v roce 2021 stala terčem čínského ekonomického nátlaku poté, co nabídla Tchaj-wanu otevření de facto zastoupení, které by neslo jméno Tchaj-wanu, a nikoliv jen jeho hlavního města Tchaj-peje.
To Čína považovala za porušení principu jedné Číny. V reakci na to její celní správa přestala uvádět Litvu v seznamu zemí původu zboží, čímž znemožnila vyplnění celních formulářů pro náklady z Litvy. S argumentem neexistujících celních kódů také odmítala proclít již vypravené zásilky na exportu i importu. S potížemi se setkala řada společností například z farmaceutického, elektronického a potravinářského průmyslu. Nadto Čína varovala nadnárodní společnosti před druhotnými sankcemi, pokud nepřeruší s pobaltskou republikou své obchodní vazby. Krokem Číny tak došlo k obousměrnému zastavení veškerého obchodu mezi oběma zeměmi.
Ukázalo se, že Čína neváhá využívat obchod jako zbraň, a to zejména v situacích, kdy jsou na ní její protějšky závislé. Nutno podotknout, že kromě aktivity k urovnání sporu v rámci WTO se právě tato zkušenost stala jednou z motivací pro přijetí unijního nařízení, kterým se zřizuje nástroj proti ekonomickému nátlaku.
Poučením bylo i ruské plynové vydírání
Stejně jako řada další států má i Česká republika zkušenost s ekonomickým vydíráním ze strany Ruska, zejména prostřednictvím energetiky. V letech 2009 a 2014 a nejvíce pak po roce 2022 neváhalo Rusko zneužívat české závislosti na jím dodávaném plynu a ropě. Po rozšíření ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 se energetický tlak Moskvy vystupňoval. Rusko postupně omezovalo dodávky plynu do Evropy, včetně Česka, a požadovalo platby v rublech, a Evropa čelila dramatickému růstu cen energií a nejistotě ohledně nadcházející zimy.
Ruské využívání plynu jako politické zbraně přirozeně vedlo Českou republiku k významným krokům ke zvýšení energetické bezpečnosti. Česko tak postupně dokázalo podniknout systémové kroky zahrnující akvizice významných energetických firem, posílení kapacity strategických rezerv, nastavení kurzu k udržitelné diverzifikaci energetických zdrojů a vybudování nové infrastruktury umožňující alternativní přísun zemního plynu a ropy do ČR. Kromě snížení závislosti na ruském plynu byla na začátku roku 2025 dokončena stavba zkapacitnění ropovodu TAL+, který po plném spuštění umožní pokrýt ze 100 procent spotřebu ropy v České republice západní cestou.
Právě potřeba zajištění energetické bezpečnosti znamenala v českém prostředí kopernikovský obrat v uvažování o vztahu mezi ekonomikou a bezpečností. Přinesla vědomí, že krátkodobá ekonomická efektivita nemusí nutně korespondovat s dlouhodobým a spolehlivým chodem celé ekonomiky a se strategickými zájmy státu i privátního sektoru.
Amerika na prvním místě, hlásá Trumpův tým
Současný Trumpův tým pro obchod a ekonomickou bezpečnost deklaruje připravenost využít cla, kontroly vývozu a tvrdší sankce k posílení americké ekonomiky a dosažení geostrategických výsledků proti rivalům USA.
Již v ledovém slyšení před senátem Scott Bessent, nyní ministr financí Spojených států, uvedl, že míní využívat nástroje obchodní politiky k nápravě nekalých obchodních praktik, ke zvýšení příjmů nebo jako vyjednávací nástroj. Byla to právě možnost uvalení cel, kterým si USA vymohly omezení vlivu Číny v panamském průplavu, klíčové globální obchodní cestě, kdy k 7. únoru 2025 Panama formálně opustila projekt Nové hedvábné stezky. Zavedení 25procentních cel na ocel a hliník, uvalení paušálních cel na Čínu, Kanadu a Mexiko nebo reciproční cla pak dávají vědět, že nástroje omezující či usměrňující obchod jsou pro USA reálnou politickou možností.
Nejdřív sucho, teď Trump. Panama bojuje o budoucnost svého průplavu
Takzvaný economic statecraft je současný politický konsensus Spojených států. Nová administrativa avizuje rozšíření politiky ekonomické bezpečnosti zavedené za první Trumpovy vlády a posílení opatření zavedených za vlády prezidenta Joe Bidena. Ta zahrnovala výzvu k rozšíření cel na Čínu i na čínské společnosti působící v jiných zemích, v případě Bidenovy administrativy i rozšíření kontrol vývozu včetně návrhu na omezení vývozu pokročilých polovodičů využívaných při vývoji umělé inteligence.
Snaha o redukci zranitelností vyplývajících ze závislostí na soupeřích ale v konečném důsledku může znamenat řadu příležitostí pro spojence USA vzhledem k posílení jejich hodnoty v amerických dodavatelských řetězcích.
Evropa chce vyvíjet klíčové technologie „doma“
Tento vývoj reflektují i evropské země. V roce 2023 vydala Evropská komise společně s kabinetem Vysokého představitele Strategii evropské hospodářské bezpečnosti, která identifikovala čtyři kategorie rizik, které je třeba řešit přednostně: rizika pro dodavatelské řetězce; rizika pro fyzickou a kybernetickou bezpečnost kritické infrastruktury; rizika spojená s technologickou bezpečností a únikem technologií; a riziko zneužívání ekonomických závislostí nebo ekonomického nátlaku.
Reakcí na tato rizika má být podpora konkurenceschopnosti a růstu, posílení jednotného trhu, podpora silné a odolné ekonomiky a posílení vědecké, technologické a průmyslové základny EU. Esencí toho přístupu je pak další posilování spolupráce se zeměmi po celém světě, které sdílejí evropské obavy, a se zeměmi, s nimiž máme společné zájmy v oblasti ekonomické bezpečnosti.
Jak by měly tyto teoretické koncepty fungovat v praxi? Aby bylo možné účinně chránit klíčové technologie, je nutné mít schopnost vydefinovat, které technologie jsou skutečně kritické, a zajistit jejich ochranu, aniž by byl omezen jejich rozvoj. Firmy tak nebudou přicházet o duševní vlastnictví. Pokud chce Evropa zvýšit suverenitu v technologiích, ve kterých dominují Čína a USA, musí aktivně podporovat vývoj těchto klíčových technologií přímo v Evropě.
Jde o příležitost pro české společnosti
Podpora kritických technologií a technologií dvojího užití je jednou z priorit pro posilování konkurenceschopnosti. Z financování mohou efektivně těžit i české firmy. Například Evropský akt o čipech zahrnuje nejméně 43 miliard eur určených na financování z veřejných zdrojů, přičemž se očekává, že to podnítí zhruba stejný objem soukromých investic.
Výroba čipů v Česku je na vzestupu
V rámci inciativy InvestAI plánuje Komise mobilizovat až 200 miliard eur z veřejných a privátních zdrojů k posílení vývoje a implementace pokročilých velkých jazykových modelů v EU. Program Horizon EU do roku 2027 počítá s rozpočtem 93,5 miliardy eur na vědu, výzkum a inovace. I další programy, jako European Defence Fund, nebo Digital Europe Program mají potenciál zvyšovat evropskou, respektive českou, konkurenceschopnost.
S vizí posilování odolnosti dodavatelských řetězců skrze diverzifikaci Evropská unie nadále rozšiřuje síť dohod o volném obchodu. Nejnověji takovou dohodu podepsala s jihoamerickým blokem MERCOSUR, kterou by po schválení vznikla největší zóna volného obchodu na světě. V lednu 2025 pak došlo k úspěšnému dokončení jednání s Mexikem, jehož výsledkem je modernizace současné obchodní dohody, zlepšení přístupu evropských exportérů na mexický trh i zlepšení přísunu zdrojů nutných pro zelenou a digitální tranzici. Uzavírají se i alternativní partnerství v oblasti digitálního obchodu (například dohoda se Singapurem) a investic (například dohoda SIFA s Angolou).
Dohoda o usnadnění investic v Angole míří na podporu projektů v duchu udržitelnosti
Lze očekávat, že právě nejistota, kterou se současný stav mezinárodního systému profiluje, bude pro řadu zemí motivací k finalizaci dalších dohod o volném obchodu s EU. Efektem tak může být rychlejší otevírání nových trhů českým exportérům.
Nadto EU úzce spolupracuje se zeměmi s podobnými hodnotami, jako jsou Austrálie, Kanada, Chile a USA, a to jak bilaterálně, tak skrze Fórum pro partnerství v oblasti bezpečnosti nerostných surovin. V rámci iniciativy Global Gateway se EU soustředí na prohloubení spolupráce s africkými, latinskoamerickými, východoasijskými a středoasijskými zeměmi, přičemž klade důraz na udržitelné a odpovědné zásobování s oboustrannými výhodami. Rozvoj hospodářské výměny a zvyšování přítomnosti českých firem na méně tradičních trzích je pro zvýšení stability dodavatelských řetězců klíčový.
Jaká má být modus operandi ve světě nejistoty?
Proměna, kterou mezinárodní ekonomický systém prochází, je zásadní a dlouhotrvající. Evropská unie a s ní i Česká republika proto nutně musí hledat rovnováhu mezi pokračováním vzájemně výhodných obchodních vztahů, a nevyhnutelným zohledňováním národní bezpečnosti, pokud chce být relevantním aktérem světového hospodářského systému.
Jinými slovy, ač ČR stále usiluje o maximální možnou míru otevřenosti, je potřeba si uvědomovat, že se posilování bezpečnostního aspektu ekonomických vztahů dotýká i Česka. Právě asertivita Číny a dlouhodobé destruktivní chování Ruska naplno plně odkryly zranitelnosti, které vyrostly jako vedlejší efekt globalizované ekonomiky.
Racionální odpovědí na tyto proměny je snižování a rozkládání rizika pro firmy a ekonomiku jako takovou pomocí politik ekonomické bezpečnosti. Samotné vědomí rizika ze strany státu i firem je klíčové pro ekonomickou bezpečnost, protože umožňuje včas identifikovat hrozby, minimalizovat zranitelnosti a efektivně reagovat na krizové situace. Stát musí rozpoznat geopolitická, obchodní a technologická rizika, která mohou ohrozit strategická odvětví, dodavatelské řetězce či energetickou bezpečnost. Firmy zase potřebují chápat dopady politicky motivovaných obchodních omezení, závislostí na nespolehlivých partnerech či toxických obchodních vazeb na svůj provoz a investice, ale i na bezpečnost státu.
Krátkodobé náklady se v budoucnu vrátí
Vědomé řízení rizik, opatření ke snižování jejich dopadu a jejich prevence zvyšuje odolnost celé ekonomiky, posiluje její stabilitu tváří tvář vnějším šokům. Přispívá i k dlouhodobé udržitelnosti ekonomických operací. V krátkodobé perspektivě s sebou může nést zvýšené náklady, které se však firmám dlouhodobě vrátí. Vytváření nových obchodních a hospodářských příležitostí navíc tyto náklady pomáhá kompenzovat. V obecné rovině diverzifikuje příjmy, zvyšuje efektivitu a snižuje závislost na rizikových trzích. Rozšíření obchodních dohod a partnerství do stabilnějších regionů zároveň snižuje riziko závislostí a umožňuje firmám i státům sjednávat výhodnější podmínky obchodu. Diverzifikace tak pomáhá udržet konkurenceschopnost i v prostředí rostoucích bezpečnostních výzev.
Na šanci pro Česko spolupracuje stát s firmami
Zkušenost z řady zemí ukazuje, že zajištění ekonomické bezpečnosti, a tak i prosperity, není možné bez efektivní spolupráce mezi státem a privátním sektorem. Využití kolektivních znalostí a schopností státu a firem umožňuje efektivní identifikaci hrozeb, koordinaci opatření ke snížení rizik, ale i optimalizaci investic do odvětví ekonomiky kritických pro ekonomickou bezpečnost. Stát disponuje strategickými informacemi, regulačními nástroji a diplomatickými mechanismy, zatímco firmy přinášejí inovace, flexibilitu a znalost globálních trhů.
Společným úsilím lze lépe chránit klíčové dodavatelské řetězce, zabezpečit kritickou infrastrukturu, posílit kybernetickou bezpečnost a předcházet ekonomickému nátlaku ze strany geopolitických rivalů. Efektivní partnerství mezi veřejným a privátním sektorem tak zvyšuje odolnost hospodářství a umožňuje udržitelný růst i v prostředí rostoucích globálních nejistot, proto má smysl o něj usilovat.
Transformativní změny mezinárodního prostředí přináší kromě rizik i nové příležitosti. Česká republika má všechny předpoklady k tomu, aby tuto výzvu proměnila ve svůj prospěch. K tomu je zásadní efektivní spolupráce všech stakeholderů, aby se společně dokázali přizpůsobit novým globálním podmínkám. Pokud české firmy a stát společně uchopí příležitosti, které se nabízejí v rámci transformace světového obchodu, budou moci nejen lépe reagovat na krize, ale také významně posílí svou pozici na globálním trhu. Ministerstvo průmyslu a obchodu proto připravuje koncepční rámec s konkrétními návrhy opatření pro posílení ekonomické bezpečnosti, a je připraveno společně se soukromým sektorem těmto novým výzvám čelit.
