Česká republika oslavila dvacáté výročí vstupu do Evropské unie. Členství je mimo jiné obrovským přínosem i pro export. Vedle volného přístupu na samotný unijní trh českým firmám pomohly také obchodní dohody s mnoha mimoevropskými státy, které EU vyjednala společně.
Od vstupu České republiky do Evropské unie uplynulo 1. května přesně 20 let. Během této doby přineslo členství v EU mnoho impulzů a změn. I když nejsou všechny zřetelné na první pohled, přesto každodenně ovlivňují život všech občanů i podnikatelů.
Jedním z hlavních přínosů je především vstup na jednotný vnitřní trh, který s sebou přinesl volný pohyb v rámci známých čtyř svobod – zboží, služeb, kapitálu a osob. Vnitřní trh a jeho svobody umožňují nejen snadné cestování občanů, ale i snadnější přístup podniků na trhy ostatních členských států. Vstup Česka na vnitřní trh znamenal mimo jiné zcela nové možnosti v oblasti studia, práce či trávení důchodu v jiných členských státech, dále podporu konkurenceschopnosti podniků, která vedla ke kvalitnějším výrobkům i nižším cenám pro spotřebitele, zvýšení blahobytu, zvýšené investice, snížení překážek a administrativy nebo například podporu přechodu na zelenou a digitální ekonomiku.
Na unijní trh jdou víc než čtyři pětiny českého vývozu
Vnitřní trh představuje pro české podniky přirozený ekosystém, kam směřuje více než 81 procent českého exportu. Dostupná data dokazují, že se mezi vstupem do EU a rokem 2023 zvýšila hodnota vývozu o více než 323 procent. Tato čísla se pochopitelně odrážejí na úrovni blahobytu v České republice, která je díky členství v EU a jejímu vnitřnímu trhu každý rok zhruba o čtyři procenta vyšší.
V případě rozpadu EU by byly ekonomické dopady na Českou republiky extrémně negativní. Odhaduje se totiž, že v případě rozpadu vnitřního trhu by ČR přišla až o 13,3 procenta HDP.
Dlouhodobě se od vstupu do EU zvyšuje i zaměstnanost. Je tedy zřejmé, že členství v EU a zapojení do vnitřního trhu přináší České republice v současné době nenahraditelné výhody. V případě rozpadu EU by byly ekonomické dopady na Českou republiky extrémně negativní. Odhaduje se totiž, že v případě rozpadu vnitřního trhu by ČR přišla až o 13,3 procenta HDP.
Česko sdílí postoje s otevřenými ekonomikami, jako jsou Irsko nebo skandinávské státy
Na evropském vnitřním trhu je však stále řada překážek, které brání využití jeho plného potenciálu a o jejichž odstranění je tudíž stále nutné usilovat. Hlubší integrace trhu a odstranění dalších překážek by přinesly další nárůst mezinárodního obchodu o přibližně 6,32 procenta, což by odpovídalo ekonomickému přínosu 3,17 procenta HDP. Zároveň by se zvýšil i objem zahraničních investic.
Kvůli tomuto zatím nevyužitému potenciálu vnitřního trhu je nutné se soustředit na prosazování a efektivní vymáhání jeho pravidel, odstraňování překážek na úrovni členských států, snižování administrativní zátěže a v neposlední řadě je nutné předcházet tvoření překážek nových. S těmito cíli se ztotožňuje i Česká republika, která na různých fórech a úrovních unijních institucí zdůrazňuje potřebu posílit a prohloubit vnitřní trh. Za tímto účelem se koordinuje se skupinou stejně smýšlejících států, kam patří zejména tradičně otevřené ekonomiky severní Evropy, Beneluxu nebo třeba Irsko.
Na důležitost prohloubení integrace a rozšíření vnitřního trhu pro vytvoření silné a konkurenceschopné Evropy v budoucnu poukazuje i bývalý italský premiér Enrico Letta ve své zprávě publikované v dubnu tohoto roku. Jeho zpráva zpracovaná na základě zadání belgického předsednictví EU nabízí množství návrhů a doporučení pro zlepšení fungování vnitřní trhu EU a pro posílení unijní konkurenceschopnosti.
Přečtěte si více o Lettově zprávě
V nadcházejících týdnech je rovněž očekávána další várku receptů na podobná témata z dílny Maria Draghiho, dalšího bývalého italského premiéra a někdejšího prezidenta Evropské centrální banky. Tyto nedávné zprávy jsou určitým příslibem, že vnitřnímu trhu a konkurenceschopnosti obecně bude v nadcházejícím období věnována patřičná pozornost, aby EU posílila svou roli v globální ekonomice.
Spojená Evropa vyjednala mnoho obchodních dohod se třetími zeměmi
Vstupem do Evropské unie se Česká republika stala nejenom součástí vnitřního trhu, ale získala také místo v největším obchodním bloku na světě, jehož obchodní politika – tedy správa obchodních vztahů se třetími zeměmi – je svěřena do rukou Evropské komise. To s sebou přináší výhody, především pak pro menší a středně velké členské státy EU, mezi které se Česká republika řadí.
Podstatnou součástí obchodní politiky je například vyjednávání obchodních dohod, které odstraní nebo významně sníží cla na zboží, usnadní obchod službami či vytváří vhodné prostředí pro investice. Lze si jen těžko představit, že by jednotlivé členské státy samy měly kapacity na vytvoření sítě obchodních dohod a vztahů v takovém rozsahu, jak je může centrálně kultivovat Evropská unie.
To nicméně neznamená, že by členské státy, respektive Česká republika, neměly na obchodní politiku EU vliv a nemohly do ní promítat své sektorové a geografické priority. Evropská komise se všemi 27 státy obchodní vztahy pravidelně projednává a dostává od nich vodítka k dalšímu směřování obchodní politiky. Nezbytnou podmínkou pro podpis obchodních dohod je předchozí souhlas členských států.
Role Evropského parlamentu posílila
V době, kdy Česká republika do EU vstupovala, vypadala společná obchodní politika EU zcela jinak, než je tomu dnes. Nejenže musí reagovat na dobové trendy a potřeby evropských stakeholderů (aktuálně jde například o zvýšenou poptávku po nerostných surovinách souvisejících s dekarbonizací a digitalizací), ovlivnila ji také modernizace zakládajících smluv, respektive přijetí Lisabonské smlouvy. Na jejím základě se obchodní politika stala výlučnou kompetencí Evropské unie. To s sebou přineslo také rozšíření záběru obchodní politiky na obchod službami, obchodní aspekty duševního vlastnictví či přímé zahraniční investice. Díky této změně jsou moderní obchodní dohody velice komplexní, obchod usnadňují nad rámec prostého odbourávání cel a jsou tak ku prospěchu veškerému hospodářskému ekosystému v EU. Další významnou změnou je posílení role Evropského parlamentu, jehož souhlas s uzavřením obchodních dohod je nyní nutný.
Obchodní dohody uzavřela EU s Mercosurem, Jižní Koreou, Kanadou i dalšími státy
Aktuální síť obchodních dohod EU zahrnuje většinu největších obchodních partnerů EU včetně Kanady, Japonska, Korejské republiky, ale i Spojeného království, se kterým byla obchodní dohoda sjednána po jeho vystoupení z EU. Stále vyjednávané jsou pak dohody s dalšími významnými partnery jako Austrálie, Mexiko nebo ekonomický blok latinsko-amerických zemí Mercosur. Přesná povaha a rozsah obchodních dohod se odvíjí od typu a požadavků partnera. S řadou rozvojových států, především na africkém kontinentu, jsou sjednávány dohody o hospodářském partnerství, které zdůrazňují též rozvojové aspekty.
Přečtěte si, jaké výhody exportérům přináší dohoda o volném obchodu s Novým Zélandem
Obchodní politiku nicméně netvoří pouze obchodní dohody. Pro efektivní podporu evropské ekonomiky, jejího růstu a prosperity disponuje Evropská komise také nezbytnými nástroji na ochranu obchodu. Ty může využít v případě, že třetí země využívají nekalých praktik, které narušují řádnou obchodní výměnu, neúměrně zvýhodňují jejich producenty a poskytovatele či jejichž prostřednictvím vytvářejí ekonomický nátlak na EU s cílem změnit její politická rozhodnutí. Nejčastějším protiopatřením, které může EU po řádném zhodnocení situace využít, je uvalení dodatečných cel, možnosti ale skýtají také restrikce pro obchod službami, přímé zahraniční investice či přístup na trh veřejných zakázek.
Dohody prospěly i českému vývozu do Vietnamu nebo Japonska
Ze všech výše popsaných nástrojů tak ČR již po 20 let může těžit a aktivně se podílí na jejich utváření. Prohlubování obchodních vztahů se třetími zeměmi je významným článkem podpory růstu české ekonomiky. Ač objemem i hodnotou směřuje neopominutelná část českého exportu do Německa a dalších členských států Unie, často jde o jednu epizodu delšího hodnotového řetězce, v jehož rámci se české produkty na světové trhy dříve či později dostanou. Roste ale i přímý obchod mezi ČR a třetími státy, od uzavření relevantních dohod například vzrostl český export do Kanady o zhruba dvě třetiny, do Japonska o 40 procent a do Vietnamu o 48 procent.
Dosavadních 20 let v EU tedy celkově přineslo českým občanům a podnikatelům nepřeberné množství příležitostí, jak se ekonomicky realizovat nejen v rámci Evropy, ale i po celém světě. Bez členství v EU by byl přístup na zahraniční trhy v takovém rozsahu nemyslitelný. Zároveň je potřeba se přizpůsobovat rychle se měnícímu prostředí a pracovat na tom, aby byl plně využit potenciál, který členství v EU nabízí. Na závěr nezbývá než české ekonomice k výročí vstupu do EU popřát, aby z pokud možno bezbariérového vnitřního trhu a ze sjednávání a řádné implementaci obchodních dohod těžila co nejvíce i nadále.