O víkendu vyvrcholil 13. ročník unikátního Festivalu Banát. Ten pomáhá propojovat českou veřejnost s komunitou krajanů, kteří žijí v Rumunsku už od 19. století. V současnosti pracuje mnoho z nich pro české firmy. K přednostem banátských Čechů patří pracovitost či výborná znalost jazyků.
Natěšení fanoušci železniční dopravy postávali v uplynulém týdnu hned v několika státech u kolejí s připraveným fotoaparátem. Z Česka do Rumunska se totiž vypravil opravdu pozoruhodný osobní vlak. Měl 15 obsazených vagonů, valil se Evropou způsobem start–cíl a na úvodních úsecích ho dokonce vlekla parní lokomotiva. Spektakulární jízda z Prahy do rumunské Oršavy trvala skoro 24 hodin čistého času. A z útrob vagonů se prakticky po celou tu dobu ozývala živelná hudba.
Tenhle speciální spoj přivezl na jihozápad Rumunska účastníky Festivalu Banát. Akce, která se každoročně koná už od sezony 2012, má za cíl propojovat českou veřejnost s komunitou krajanů, kteří žijí v oblasti Banátu v šesti vesnicích, jež byly založeny už ve dvacátých letech 19. století. Jde o obce Bígr, Gernik, Rovensko, Svatá Helena, Šumice a Eibenthal.
Právě poslední jmenovaná vesnice je hlavním hostitelem festivalu, jehož program má široký záběr od hudby přes místní folklor až po podporu spolupráce České republiky a banátských krajanů. Mezi vystupujícími byli letos třeba populární hudebníci jako Pavel Čadek či Bára Zmeková, novináři Martin Dorazín a Honza Tuna, soubory divadel Radar a Brambůrky nebo zástupci organizací, jako je Klub českých turistů.
Ekoturistika nahradila těžbu uhlí
Umělci i přednášející vystoupili na akci dobrovolně bez nároku na honorář. To podtrhuje hlavní myšlenku celého osvětového a nekomerčního festivalu, jíž je pomoc české komunitě v Banátu a zvýšení povědomí o ní. Díky výnosům z minulých ročníků bylo například v Eibenthalu postaveno sportovní hřiště pro děti nebo zde začala fungovat restaurace, která dává práci dvěma desítkám místních lidí. V celé hornaté oblasti také roste český systém turistických značek. Tím je vyznačeno už na 300 kilometrů tras.
Nová vlna zájmu lidí z České republiky je pro oblast požehnáním v pravý čas. Místní ekonomiku totiž poznamenalo, že byla nedávno v místních dolech definitivně ukončena těžba antracitu, která dříve zajišťovala živobytí velké části obyvatel.
Letos navíc Banát stejně jako celé Rumunsko drtí katastrofální sucha, když v podstatě už tři měsíce nepršelo. Políčka, včelařství nebo pěstování ovoce je přitom páteří ekonomiky v Banátu, kde obyvatelé přežívají do jisté míry stále tradičním samozásobitelským způsobem.
Enkláva si udržela dobrou češtinu, pomáhají i učitelé vyslaní Českem
Rozvoj ekologické turistiky a přínos festivalu tak mnoho krajanů uvítalo jako novou živou vodu pro ekonomiku mikroregionu, která by jinak uvadala.
Potvrzuje to třeba starousedlík s navýsost českým jménem Štěpán Pospíšil. Senior, který si s manželkou během festivalu v Eibenthalu přivydělává prodejem domácí višňovky nebo ručně dělaných vánočních ozdob, je typickým představitelem banátských Čechů. „Pracoval jsem jako většina místních mužů v dolech. Po dvaceti letech jsme měli my horníci nárok na výsluhu. Těžba ale skončila, práce nebyla a z kolejí důlního vlaku jsme si udělali jen plůtky u zahrad,“ vypráví banátský krajan překvapivě dobrou češtinou, v níž jen občas zazní trochu archaické výrazy. Podle Štěpána Pospíšila tak většina obyvatel festival a spolupráci s českými organizacemi vítá, protože chápe nový přínos pro místní ekonomiku.
Češtinu si komunita předává z generaci na generaci a dokázala si její aktivní znalost obdivuhodně udržet po celých 200 let od příchodu do Banátu. „Od devadesátých let minulého století nám sem navíc Česká republika posílá učitele češtiny,“ dodává krajan s tím, že mladá generace i díky kvalitní výuce ve škole ovládá svůj mateřský jazyk výborně a je připravena na případnou výpravu do České republiky.
Právě jazyk patří k přednostem, díky nimž mnoho banátských Čechů našlo práci u českých firem. Na rozdíl od jiných gastarbeiterů – třeba z asijských zemí – přicházejí za prací do Česka už rovnou s plnohodnotnou znalostí češtiny a kulturních návyků. Navíc jsou zvyklí tvrdě pracovat a nebojí se manuální práce. Také nemají přehnaná očekávání, co se týče mzdy.
Třeba Štěpánovi Pospíšilovi tak už odešla do České republiky za prací většina rodiny. „Někteří pracují v Chomutově a na severu Čech, další část příbuzenstva máme v Plzni. Nejméně dvakrát do roka je jezdíme s manželkou do Česka navštívit,“ říká starousedlík.
Banátští Češi se přitom dokázali prosadit na českém pracovním trhu nejen jako zaměstnanci, ale i jako samostatní živnostníci. To je třeba případ mladíka původem z obce Gernik, který si říká uměleckým jménem DJ Mastha a který se pracovně uplatnil na scéně elektronické taneční hudby. „V České republice jsem pět let pouštěl hudbu v různých klubech,“ říká tvůrce, který vystoupil i v rámci programu festivalu Banát a ocenil možnost hrát poprvé v životě na hlavní tribuně.
Cestovní ruch přinesl práci a může zastavit odchod mladých
Právě odchod mladé generace za prací do Česka je ale pro region zároveň demografickým problémem. Vesnice vymírají. Například v nejmenší banátské české obci, kterou je Šumice, žilo ještě na začátku tohoto tisíciletí asi 170 obyvatel. V současnosti je to už jen poslední třicítka krajanů. Celkově klesl souhrnný počet obyvatel šesti vesnic na pouhých asi 700 lidí.
Mladší generace hledá v odlehlém regionu těžko pracovní uplatnění i další vyžití a odchází pryč. I s tímto problémem ale může pomoct podpora ekoturistiky a také Festival Banát coby největší akce svého druhu v regionu. „Díky tomu se například do Eibenthalu v poslední době vrátily tři čtyři vzdělané mladé rodiny,“ připomněl v diskuzi o přínosu festivalu jeden z jeho spoluzakladatelů Štěpán Slaný.
Festival Banát má několik nej
Během dosavadních 13. ročníků si akce v Eibenthalu připsala různé rekordy. Jde o největší český festival mimo území České republiky, když na jednotlivé ročníky jezdívá na tisíc návštěvníků a desítky kapel a osobností. Vlak, který hosty na festival z Česka vozí, má v některých sezonách až 18 vagonů a stal se tak největším speciálním osobním vlakem v Evropě. Více informací o projektu, jehož další ročník je chystán na 20. až 23. srpna 2025, lze nalézt na portálu www.festivalbanat.cz.
V horách se rozrůstá síť českých značek
S českým Banátem spustil oficiální partnerství také Liberecký kraj. Na politické úrovni se snaží rozhýbat další spolupráci domoviny a banátské komunity český poslanec Martin Hájek. Ten si rázovitý kolorit hornaté krajiny sám oblíbil a ve vesničce Bígr koupil s partnerkou dva domky. „Pro místní obyvatele jsme letos otevřeli letní kino. V obci jsme také zprovoznili samoobslužný kemp,“ informoval Martin Hájek.
Kemp mohou využít výletníci, kteří jdou po značených turistických stezkách. Ty jsou dalším výsledkem české podpory regionu. Český systém značení se používá už asi v desítce zemí světa, ale právě v rumunském Banátu je zatím nejrozsáhlejší. „Už jím tu jsou vyznačeny tři stovky kilometrů tras. Jen letos přibylo asi 25 kilometrů. Za poslední rok jsme také obnovili asi 150 tabulí a ukazatelů,“ uvedl na přednášce v rámci festivalu Pavel Přílepek, předseda Rady značení Klubu českých turistů. Trasy vytipovávají místní lidé, na samotné namalování značek a instalaci rozcestníků pak přijíždějí vyškolení dobrovolníci z České republiky.
Každý je tu polyglotem
Jako pracovní síla nebo spojka pro byznys mají banátští Češi jednu velkou přednost. Jejich jazyková vybavenost nekončí u plynulé češtiny. Všichni samozřejmě dokonale ovládají i rumunštinu a mladá generace umí často i anglicky.
V Banátu ale navíc už po staletí vedle sebe koexistuje hned několik národů. Vedle samotných Rumunů byly a jsou tam zastoupeny velmi početné komunity Slováků, Maďarů, Srbů či Němců.
A sousedé se spolu naučili mluvit. „Tady všichni umí všechno. Já třeba pracoval i se Srby, kteří přišli do hor, když byly jejich vesnice zatopeny při stavbě vodní nádrže Železná vrata. A s nimi jsme běžně mluvili srbsky,“ říká bývalý horník Štěpán Pospíšil.
Výhodou je také jazykový základ v podobě rumunštiny. Jak Rumuni rádi s hrdostí připomínají, právě jejich mateřština vychází ze všech evropských jazyků nejvíce ze staré latiny. Ta v oblasti kdysi zakořenila, když zhruba na území dnešního Rumunska existovala provincie starověkého Říma s názvem Dácie. Díky latinskému základu se tak Rumunům (a potažmo i banátským Čechům) relativně snadno učí příbuzné světové jazyky jako jsou španělština, francouzština, portugalština nebo italština. Tedy pokud už se je začnou učit. Limitem je zatím kapacita rumunského školství, zejména ve venkovských oblastech.
Na samotný rumunský trh může být česká menšina pro exportéry dobrou překladatelskou spojkou, ale právě i díky solidní jazykové výbavě tamějších podnikatelů to vlastně není tolik potřeba. „Ze zkušenosti naší kanceláře při pomoci českým firmám s hledáním zaměstnanců můžeme dosvědčit, že Rumuni jsou obecně velmi dobře jazykově vybaveni. Českým exportérům většinou stačí, když se svým obchodním zástupcem pro rumunský trh mohou komunikovat v angličtině,“ uvádí ředitel zahraniční kanceláře CzechTrade Rumunsko Vojtěch Rejmíš.
Exportéři bodují se sklem i stroji
Vzrůstající zájem o českou enklávu v Banátu je součástí celkového většího trendu, kdy se dříve trochu opomíjené Rumunsko dostává stále víc do povědomí české veřejnosti, a to mimo jiné i jako obchodní cíl. „Ke konci letošního prvního pololetí bylo v Rumunsku registrováno 1355 společností s českou účastí s celkovým upsaným kapitálem 724 milionů eur, což z České republiky dělá 16. největšího zahraničního investora v zemi,“ připomíná Vojtěch Rejmíš.
„České výrobky se v Rumunsku těší pověsti vysoké kvality za konkurenceschopné ceny. Mezi nedávnými exportními úspěchy na zdejším trhu najdeme například dodávky českých firem z oblastí kolejové dopravy, strojírenství či sklářství,“ pokračuje ředitel kanceláře CzechTrade v Bukurešti.
Rozvíjí se i spolupráce v oblasti bezpečnosti, což je v Rumunsku horké téma kvůli ruské agresi na sousední Ukrajině a v Černém moři. „V oblasti bezpečnostního průmyslu organizujeme společnou účast českých firem na veletrhu BSDA v Bukurešti. V letošním roce jsme měli dosud největší stánek s pěti firmami, což dokládá zvyšující se zájem českých podniků z obranného průmyslu o rumunský trh,“ podotýká ředitel bukurešťské kanceláře CzechTrade.
Přes 80 procent energie má být z obnovitelných zdrojů
Velké šance čekají také v energetice. „V tomto ohledu vyniká obnovitelná energie, neboť země si klade za cíl dosáhnout do roku 2050 podíl 86 procent spotřeby energie z obnovitelných zdrojů. Mezi klíčové oblasti patří větrné a solární technologie, kde bude vysoká poptávka po pokročilých komponentech, a dále výroba vodíku, řešení pro skladování energie a vysoce účinné kogenerační systémy,“ vypočítává Vojtěch Rejmíš.
Této příležitosti si všimla třeba společnost WOOD & Company, která na jaře otevřela fond na investování do obnovitelných zdrojů energie. A jeho první akvizicí je fotovoltaická elektrárna o výkonu 42 MWp právě v Rumunsku. Stavba byla zahájena v červnu, zkušební provoz je plánován na začátek příštího roku.
Strategickým partnerem projektu je společnost Solek, která se bude podílet na stavbě i provozu solárního parku. „To, že jsme pro pilotní projekt šli do Rumunska, i to, že se jedná právě o solární elektrárny, má svůj strategický význam. Rumunsko je z pohledu obnovitelných zdrojů ale i celkové ekonomické kondice perspektivní trh. Podíl obnovitelné energie na celkové spotřebě stoupá a díky plánovanému ukončení provozu uhelných elektráren bude dále nabývat na významu,“ shrnuje Václav Kůla, investiční manažer WOOD & Company.
Podle společnosti má Rumunsko na většině území ideální sluneční podmínky – vysoký osvit. Má také připravenu přenosovou soustavu a dostatečnou kapacitu na připojení do sítě, navíc disponuje množstvím vhodných pozemků. Výstavba solárních parků je zároveň podle WOOD & Company rychlejší a jednodušší oproti stavbě větrníků nebo hydroelektráren.
Mezi další perspektivní odvětví patří modernizace rumunských silnic, železnic a městské infrastruktury s rostoucím důrazem na ekologické a udržitelné budovy. „V zemědělství mají značný potenciál technologie přesného zemědělství, inteligentní zavlažovací systémy a biotechnologické inovace. Naše kancelář se snaží pomoct českým firmám prorazit, a to nejen v uvedených odvětvích,“ uvádí Vojtěch Rejmíš za kancelář CzechTrade.
Rumunsko zůstává magnetem na investice
Na rozdíl od mnoha jiných evropských zemí zůstává rumunská ekonomika i v současnosti v kladných číslech. Loni dosáhla země meziroční růst HDP o 2,1 procenta. Znát byl ovšem dopad vysoké inflace a slabší zahraniční poptávky. Nezaměstnanost je lehce pod průměrem EU, což pomáhá udržovat spotřebitelské výdaje.
Výzvou nadále zůstávají regionální rozdíly a nedostatek kvalifikované pracovní síly. „Rumunsko je i tak pro investory atraktivní destinací. Přestože loni došlo k 13procentnímu poklesu přímých zahraničních investic, země stále přitahuje zájem investorů díky své odolnosti a potenciálu. V počtu projektů přímých zahraničních investic předstihla Řecko a Bulharsko a v průměrném počtu vytvořených pracovních míst na projekt se umístila na pátém místě ve střední a východní Evropě. Tím Rumuni předstihli silné konkurenty, jako je třeba Polsko,“ vysvětluje Vojtěch Rejmíš.
Rumunsko získává na atraktivitě: Vstoupilo do Schengenu a rozšiřuje dálnice
Země ovšem zároveň čelí výzvám souvisejícím se stárnutím populace. Přibližně 19 procent obyvatelstva je starší 65 let. „Důchodový systém země je pod tlakem a probíhající reformy mají za cíl vyvážit fiskální odpovědnost a sociální spravedlnost. Rumunská vláda rovněž představila strategii dlouhodobé péče pro období 2023 až 2030. Ta má podpořit nezávislý život seniorů,“ zmiňuje další rys rumunské společnosti Vojtěch Rejmíš.
I na dodávky pro zdravotnictví nebo na výrobky pro seniory se tak mohou zaměřit čeští exportéři, kteří jsou v těchto odvětvích velmi silní. Prostor pro navýšení vývozu do Rumunska stále je. Aktuálně je objem českého exportu do této unijní země s téměř 22 miliony obyvatel na 15. místě v žebříčku vývozních cílů. Pro další růst vzájemného obchodu přitom mluví četné historické vazby. Jednou z nich je třeba právě i ona česká komunita v Banátu, která dál statečně přežívá i v moderní éře.
