Po protivládních protestech země zvolila světově unikátní ústavodárné shromáždění, které má stejný počet mužů jako žen. To má nyní stvořit novou ústavu, jež nahradí tu z éry diktátora Pinocheta. Má také odstranit hlavní sociální a ekonomické nespravedlnosti.
Třetí květnový víkend definitivně rozsekl palčivou otázku aktuálního rozložení politických sil v Chile, kde se má velmi brzy, písmenko po písmenku, začít tvořit nová ústavní listina. I když se dalo očekávat, že prim v tomto náročném úkolu bude hrát opozice, političtí komentátoři byli zdrženliví. Z voleb do takzvaného ústavodárného shromáždění pro přípravu nové ústavy nakonec přece jen vyšla vítězně opozice a nezávislí kandidáti, kteří tento orgán ovládnou ústavní většinou.
Bylo zformování ústavodárného shromáždění, které jako první na světě respektuje genderovou rovnost.
Přes 150 zvolených zástupců, ne náhodou 78 mužů a 77 žen z nejrůznějších prostředí, se tak pravděpodobně jednou za život zhostí nelehkého úkolu shodnout se na nové společenské smlouvě a naplnit očekávání do nich vložená. Konečné znění nové ústavy by se mělo vyrýsovat během velmi krátkého časového úseku v délce zhruba jeden rok.
Jak se demokratická země zčistajasna rozhodne pro sepsání nové ústavy? Ve skutečnosti je tato situace výsledkem společenského tlaku „zespoda“, který vyeskaloval koncem roku 2019. Co se tehdy odehrálo a jak to vypadá, když se píše ústava od A do Z v 21. století?
Protesty začaly kvůli cenám dopravy v metropoli
V říjnu 2019 přišlo období „chilského jara“. Chilané tehdy vyšli do ulic vyjádřit svoji dlouhodobou frustraci způsobenou přetrvávající společenskou nerovností mezi obyvateli. Protesty vyvolané zdražením jízdného v hlavním městě zprvu působily jako jedny z mnoha. V Latinské Americe jsou totiž všemožné stávky, bojkoty a protesty na denním pořádku. Následně však ochromily celou zemi natolik, že byl vyhlášen výjimečný stav.
Nedlouho poté došlo ve snaze zklidnit rozčarované občany k částečné rekonstrukci vlády a bylo vyměněno osm ministrů. Další opatření následovala, například zkrácení pracovního týdne na 40 hodin, fixace maximální úrokové míry pro studentské půjčky, snížení cen hromadné dopravy pro seniory.
Chilská společnost ale dospěla do stadia, kdy začala po vládě požadovat strukturální reformu fungování celé země. Řešení v podobě nové ústavy bylo posvěceno celostátním referendem v říjnu 2020. Vedle náměstí Baquedano, jednoho z nejdůležitějších míst novodobé chilské historie, stojí věžák společnosti Telefónica. Na něm se v den vyhlášení kladného výsledku referenda o ústavě rozsvítil na budově nápis „Renace“ (v překladu „znovu se rodí“).
Na kandidátkách se střídali pravidelně muž a žena
Oslavy těžce vybojovaného prvního úspěchu započaly. Cesta k nové a vytoužené ústavě tím však pro Chilany teprve začala. V referendu se totiž zároveň rozhodlo, že nová společenská smlouva vznikne orgánem složeným z nově zvolených zástupců lidu, jinými slovy, bez jakékoli účasti stávajících poslanců. To tedy předeslalo konání dalších voleb – v zemi, kde je velká část voličů rezignovaných, ale kde, pokud se má něco změnit, na každém hlasu záleží.
Volby do ústavodárného shromáždění byly v ledasčem jiné oproti běžným volebním kláním. Všechny prezentované kandidátní listiny musely začínat ženskou kandidátkou, následovat kandidátem opačného pohlaví a pokračovat v tomto střídavém režimu. Po sečtení hlasů v případě lichého počtu zvolených kandidátů není možné, aby jedno pohlaví převyšovalo v počtu kandidátů opačné o více než jednoho kandidáta nebo kandidátku.
Výsledná kompozice shromáždění musela rozdělit 155 křesel proporčně mezi muže a ženy, čehož bylo dosaženo korekcemi v rámci systémového výběru z kandidátních listin. Tak se dosáhlo zformování ústavodárného shromáždění, které jako první na světě respektuje genderovou rovnost.
Zastání mají i původní etnika
Garantováno bylo také 17 křesel pro zástupce původních etnických skupin. Touto cestou se má ošetřit, aby nová ústava skutečně hájila zájmy všech obyvatel Chile. V tomto novém ústavodárném orgánu zasednou společně akademici, právníci, inženýři, umělci, studenti, lékaři a mnoho dalších lidí se zájmem na konkrétní podobě zejména budoucích ústavních práv.
Co se týče rozložení sil v ústavodárném shromáždění, většinu křesel (64 procent) získali nezávislí kandidáti a kandidáti opozice (48 křesel nezávislí, 53 křesel opozice – v součtu tedy více než dvě třetiny všech křesel). K tomuto výsledku podle některých odborníků výrazně napomohly možnost participace nezávislých kandidátů, požadavky genderové parity či rezervace míst pro zástupce domorodých komunit.
Zvolené uskupení je navzdory všem zvyklostem výrazně levicové a dá se očekávat, že v Chile nezůstane kámen na kameni. Ačkoli v současné době vládnoucí koalice Vamos por Chile (v překladu „Jdeme za Chile“), podporovaná prezidentem Sebastianem Piñerou, získala 37 křesel, tedy statisticky nejvíce hlasů, jednalo se o její nejhorší výsledek v moderní historii pravicové politiky. Nutno podotknout, že pro vetování nové ústavy je zapotřebí alespoň třetina hlasů, kterou tedy koalice vládnoucích stran nedisponuje. Volební účast u voleb do ústavodárného shromáždění byla oproti účasti v referendu o vzniku samotné ústavy nižší. K urnám se dostavilo jen 43 procent Chilanů oproti říjnovým 50,9 procenta. Výsledky květnových voleb jasně demonstrují krizi nejen vládnoucí garnitury, ale tradičních politických stran.
V čem vězí ústavní komplex Chilanů
Protáhlá jihoamerická země má pozoruhodnou demokratickou životní dráhu – od vojenského převratu v roce 1973 se zde lidé potýkali s represivním diktátorským režimem generála Augusta Pinocheta. Jeho nástup podporovala i americká CIA, neboť na pozadí studené války nebyla pro Spojené státy žádoucí další země budovaná v duchu socialistických myšlenek. Pinochet byl naproti tomu neoliberál, který si za účelem ekonomických reforem přizval skupinu ekonomů zvanou Chicago Boys, mezi které patřil i Milton Friedman, což hrálo do karet USA. Skupina chicagské školy vyvedla zemi v druhé polovině 70. let z krize díky sérii tržně orientovaných opatření a vlně privatizace. Na jedné straně tedy stál takzvaný chilský zázrak, na druhé ale režim porušující lidská práva, likvidující opozici, způsobující uprchlické vlny do sousedních zemí i na vzdálenější kontinenty.
Pinochetova ústava zatím platí
V roce 1980 Pinochet vydal ústavu, která v zemi platí dodnes. Jeho diktatura nakonec trvala 17 let do doby, než se diktátor rozhodl svoji moc legitimizovat prostřednictvím referenda. To nedopadlo zcela podle očekávání a v jeho důsledku byla, ku překvapení všech, znovu nastolena demokracie. Ta byla donedávna v latinskoamerickém kontextu dávána za příklad v zemích, které se trápí s populistickými politiky. Chile se totiž populismus dlouho vyhýbal. Možná i proto působila tamní demokracie jakýmsi neochvějným dojmem, nicméně do dokonalosti má chilský status quo daleko.
Ústavě z roku 1980 chybí legitimita kvůli tomu, že byla vytvořena autoritativním vůdcem režimu, který záměrně znemožnil opozici měnit pravidla hry.
Ačkoli byly z ústavy v roce 2005 vyňaty nejkonfliktnější články, pro chilskou společnost je symbolem autoritářského a represivního systému, který systémově přehlíží menšiny a nahrává tomu, aby se rozevíraly nůžky mezi elitami a zbytkem. Chilská expertka na ústavní právo Claudia Heiss vysvětluje, že ústavě z roku 1980 chybí legitimita kvůli tomu, že byla vytvořena autoritativním vůdcem režimu, který záměrně znemožnil opozici měnit pravidla hry. V praxi získala převahu pravice. Velká část moci leží v rukou prezidenta a menší část v rukou kongresu, který navíc nereprezentuje zájmy chilské populace. Ústava z roku 1980 tedy byla napsána tak, aby nebylo možné ji výrazně měnit, byť by změny prosazovala parlamentní většina. Další ze zásadních nedostatků jsou podle Heiss chybějící sociální jistoty obyvatel. To souvisí s tím, že rozhodování o státním rozpočtu je v rukou úzké skupiny lidí, takzvaného rozpočtového ředitelství.
Politici žili ve věži ze slonoviny
V Chile se obecně s oblibou lamentuje nad tím, že kongres je tvořen převážně absolventy pěti privilegovaných univerzit nebo jejich příbuznými. Jeho členům je vyčítáno odcizení od každodenní reality obyčejných lidí. To nepřekvapí při pohledu na platy chilských senátorů a poslanců, jejichž hrubý měsíční plat činil na konci roku 2019 zhruba 13 tisíc dolarů. Výše platu členů kongresu byla definována právě v kontroverzní ústavě z roku 1980, ve které stojí, že platy poslanců a senátorů musejí odpovídat platům ministrů včetně všech příspěvků, které jim náleží. Čili k jejich platu se přičítají ještě příspěvky v hodnotě 12,5 tisíce dolarů v případě poslanců a 25 tisíc dolarů v případě senátorů. Příspěvky slouží na výdaje za dopravu, pronájmy kanceláří či poradenské služby. V květnu byly mzdy kongresmenů sníženy na asi 8,5 tisíce dolarů, nicméně stále je to zhruba dvaadvacetinásobek minimální mzdy. Pro srovnání, v Česku je to zhruba šestinásobek.
Dvě třetiny lidí vydělají méně než 700 dolarů za měsíc
Akademik, politolog a výkonný ředitel InfoAméricas Patricio Zamorano vysvětluje, že nová ústava by měla odstranit principy privatizace základních práv (zdraví, vzdělání či důstojné stáří). Zamorano velmi názorně uvádí, že „široký rozsah příležitostí, které teoreticky Chile nabízí, není využíván 70 procenty populace, která vydělává méně než 700 dolarů měsíčně.“ Řešení spatřuje v nahrazení rovných příležitostí rovnými právy, což dokládá příklady ústavních článků, které považuje za nejzávadnější. Je například dáno, že stát „chrání přístup“ ke zdravotní péči, nikoli „právo na zdravotní péči.“ Podobně je to s univerzitním vzděláním, za které mladí Chilané platí vysoké školné. Statisticky lidé v kategorii nízkých a středních příjmů vlastní v Chile pouze kolem dvou procent bohatství celé země. Navíc na 40 procent daňových příjmů pochází z DPH a pouze devět procent daňových příjmů pochází z kapes nejvyšší třídy. To mnozí považují za protiústavní vzhledem k nuzné výši minimální mzdy.
Polemiku však mezi odborníky nebudí pouze články týkající se socio-ekonomického uspořádání chilské společnosti. Velmi sporný je například také článek, který definuje, co lze považovat za terorismus. Zamorano varuje, že tento typ článků je možné zneužít v neprospěch jakýchkoli skupin politického, náboženského či jiného založení. Jedná se opět o relikt ústavy přijaté v období diktátorského režimu, dnešní optikou zcela nepřijatelný. Další nevyhovující aspekty podle Zamorana tkví v definicích svobody, konceptu rodiny, institucionalizovaném respektování chilských tradic, chybějícímu uznání původního domorodého obyvatelstva a jeho práv, četných odkazech na zásady morálky, dobrých zvyků a veřejný pořádek, u nichž hrozí zneužití. Obecně tyto vady představují rizika především pro různé typy menšin, ať už hovoříme o těch sexuálních, kulturních, etnických, náboženských, či jiných.
Kmotry stranou
Na investigativním webu Ciperchile.cl byly zveřejněny výsledky online průzkumu k tématu nové ústavy. Největší obavu mezi respondenty dle výsledků průzkumu budila situace, kdy by byl celý konstituční proces opanován tradičními politickými stranami a jejich stranickými zájmy, přičemž znepokojení vzbuzovala také obava z neblahého vlivu korupce. Tyto obavy byly po zveřejnění výsledků voleb do ústavodárného shromáždění částečně rozpuštěny. Respondenti dále uváděli, že chtějí společnost založenou na zásadách rovnosti, respektu, spravedlnosti, svobody a solidarity. Za nejvíce znepokojivé otázky označovali vzdělání a přístup ke zdravotní péči, skutečné uznání původního obyvatelstva, absence důstojného bydlení či penze. Některé skupiny mají pak více partikulární zájmy, například feministické hnutí prosazuje především právo žen na potrat a genderovou rovnost. Většina respondentů se shodla na důležité roli transparentnosti a efektivitě státního aparátu.
Dá se říct, že v Chile ohledně potřeby vytvoření nové ústavy panuje s výjimkou nejvyšší společenské třídy společenská shoda. Na druhou stranu existuje i nemalá část lidí, kteří se obávají argentinského, nebo v horším případě venezuelského scénáře. Ti argumentují především složením ústavodárného shromáždění, ve kterém mají velkou váhu vyloženě antisystémová hnutí nebo komunistická strana. V latinskoamerickém kontextu je tato myšlenková diverzita přijímána jen s velkou nevolí chilských konzervativních voličů zvyklých na zavedené pořádky. Přirozeně bude celý proces tvorby nové ústavy nebývalým střetem mocenských zájmů různých skupin, jehož smyslem je směřovat ke spravedlivějšímu uspořádání společenských poměrů, na čemž budou pravděpodobně nejvíce tratit elity. Jak moc extrémní podoby tato reorganizace nabere, však zůstává nezodpovězeno. Mezi běžnými Chilany je proto patrný jistý optimismus s nadějí na lepší zítřky. Několik posledních měsíců se v Chile pořádaly různé debaty o ústavní problematice s místními odborníky, diskutovali všichni se všemi a otevíraly se i tabuizované otázky. V poslední instanci bude vše znovu v rukou lidu. Návrh nové ústavy bude podléhat opět schválení v celostátním referendu plánovaném na druhý semestr roku 2022. V případě kladného výsledku referenda musí být ústava do 10 dnů od svého vyhlášení uvedena v platnost.
Sociální experiment v přímém přenosu
Bylo by naivní myslet si, že tato nová společenská smlouva ze dne na den změní životy většiny obyvatel v zemi. Je dokonce namístě obávat se toho, co by mohla způsobit nenaplněná očekávání. Na druhou stranu jsme svědky vzrušujícího vývoje, který je do jisté míry i určitým sociálním experimentem. Dojde ústavodárné shromáždění ke kompromisu a shodne se na textu nové ústavy? Podaří se Chilanům dosáhnout lepšího přístupu k vysokoškolskému vzdělání a zdravotní péči? Podaří se domorodým etnikům vydobýt si důstojnější místo ve společnosti? Nastaví se podmínky pro tolik žádanou daňovou reformu? Obejde se celý proces bez násilí? Jakou roli budou hrát v celé věci dezinformace? Jak dopadne druhé referendum? A dojde při optimistickém scénáři ke skutečným změnám ve společnosti? To vše jsou otázky, pro které se vyplatí dění v Chile pozorně sledovat.
Linda Slováková, Oddělení Amerik, odbor zahraničně ekonomických politik II, Ministerstvo průmyslu a obchodu
