Právě probíhající postní měsíc všech muslimů se překlopil do své druhé půle. Jako příklad, jak ramadán konkrétně ovlivňuje život a byznys v islámských zemích, přinášíme popis poměrů v nejlidnatější z nich – ve více než čtvrtmiliardové Indonésii.
Indonésie je země s největším počtem muslimského obyvatelstva. Islám vyznává zhruba 85 procent z 270 milionů lidí. Postní měsíc ramadán, který letos probíhá od 2. dubna do 2. května, proto život na indonéském souostroví ovlivňuje velmi výrazně.
Většina zaměstnanců během ramadánu odchází z práce o hodinu dříve. To ve městech a zejména v metropoli Jakartě znamená, že je odpoledne od 16 hodin mnohem větší dopravní zácpa než obvykle, protože se všichni snaží dostat domů na 18. hodinu ke společné večeři po celodenním půstu.
Policie či hasiči pracují v normálním režimu
Guvernér speciální oblasti Jakarta a okolí vydal na začátku letošního ramadánu nařízení týkající se pracovní doby státních úředníků a dalších zaměstnanců provinční vlády Jakarty. Zaměstnanci úřadů města mají mít zkrácenou pracovní dobu od pondělí do čtvrtka od 8.00 do 15.00 hodin. V pátek je pracovní doba do 15.30 hodin.
Nicméně státní zaměstnanci pracující v regionálních nemocnicích v Jakartě, zdravotních střediscích, hasiči, pracovníci dopravní služby a státní policie nadále pracují 24 hodin denně, ovšem ve směnném režimu. Tudíž by služby měly být dostupné pro občany v nezměněné podobě.
Pracovní doba je kratší, zaměstnanci mají málo energie
Většina státních úřadů funguje formálně stejně, i když lidé vědí, že lhůty pro vyřízení záležitostí mohou být delší a pracovní tempo je pomalejší. I banky mají během ramadánu mírně upravenou a zkrácenou otevírací dobu svých poboček. Firmy samozřejmě počítají s tím, že se chodí do práce později a odchází dříve a má to své důsledky.
I když se očekává, že lidé budou během půstu pokračovat ve svých běžných činnostech, je jasné, že nedostatek tekutin a také jídla i neobvyklý režim si brzy vybírají svou daň. Během postního měsíce lze vidět, že lidé držící půst mají sníženou hladinu energie, jsou více unaveni a je pro ně obtížnější soustředit se na úkoly.
Restaurace prodlužují ke konci měsíce otvíračku
Na začátku postního měsíce jsou restaurace dopoledne často zavřené a otevírají až odpoledne. To se ke konci ramadánu mění a otevírá se dříve. Není problém najít místa na oběd v restauracích po celé Jakartě. Zato sehnat rezervaci na večeři může být obtížnější, protože čím dál více lidí chodí na rodinné večeře či večeře s přáteli při takzvaném buka puasa – tedy přerušení půstu, který nastává obvykle v 18 hodin.
Jak vypadá ramadán v dalších islámských zemích a jak tam ovlivňuje byznys?
Jak vypadá den v době ramadánu
Věřící muslimové, kteří se postí, vstávají brzy ráno, aby se před svítáním najedli. Za účelem probuzení věřících se z okolních mešit ozývají hlasité výzvy k modlitbě. Vedle toho se po indonéských čtvrtích procházejí skupiny mladých chlapců nebo oddaných jednotlivců, kteří bubnují na bubny a tropí hluk, aby probudili věřící (a jejich sousedy) a křičeli „sahur, sahur“, což je čas svítání a zároveň místní název pro jídlo před svítáním. Na většině území Indonésie, zejména na Jávě, rodiče probudí své děti včas na tento sahur, kdy musejí ženy ještě předtím uvařit. A rodina společně před svítáním snídá.
Půst začíná kolem 4.30 hodin ráno podle rozpisu, který se každý den upřesňuje v novinách či rozhlase a v náboženských organizacích. Stejně tak rodina společně vaří iftar, což je večerní jídlo po ukončení celodenního půstu a západu slunce, obvykle v 18 hodin. Děti dostávají často v obálkách peníze.
Proč drží muslimové půst?
- Věřící má půstem a odříkáním rozvíjet soucit s chudými a potřebnými, kteří mají každý den hlad.
- Půst má fungovat jako duchovně i fyzicky očistný zážitek. Stejně jako v jiných světových náboženstvích je půst vnímán jako příležitost oddělit se od věcí tohoto světa a soustředit se na svůj vztah s bohem.
- Půstem se lze přiblížit bohu tím, že člověk rozjímá o vlivu boží vůle ve svém životě.
- Půst umožňuje vybudovat si sebekázeň a stát se lepším člověkem.
Celý den je naplněn zvukem modliteb vycházejících z četných mešit. Hluk z mešit postupně nabírá na hlasitosti a frekvenci. Není vhodně na to poukazovat při setkání s obchodními přáteli. V hotelech se návštěvníkovi omluví, ale není v jejich silách personálu s tím něco udělat. Je to podobně, jako kdyby si lidé v Evropě stěžovali na hlasité rolničky během předvánočního shonu.
I muslimové, kteří normálně nemusejí být striktní v dodržování povinných pěti modliteb denně, se mohou během ramadánu doby začít pravidelně modlit. To si vyžádá pětkrát denně jejich nepřítomnost v práci po dobu asi 10 až 15 minut. Není vhodné tyto nepřítomnosti na pracovišti kvůli modlení zpochybňovat.
Jedí se jarní závitky risoles nebo ovocný kompot kolak
V Indonésii je zvykem zejména ve městech vidět během ramadánu velké množství pouličních stánků, které mají v pozdním odpoledni připraveno občerstvení pro lidi, kteří nestihnou v době západu slunce dojet do svých domovů na večeři iftar. Pouliční prodejci otevírají svá malá místa k prodeji, mnohdy jen obyčejný stolek či lavici, aby prodávali různé indonéské tradiční občerstvení, jako jsou risoles (smažené indonéské jarní závitky) nebo kolak (ovocný kompot).
Přerušení půstu při západu slunce je obvykle velmi společenskou záležitostí, pro kterou se připravují speciální jídla pro setkání s rodinou nebo přáteli. Když věřící muslimové při západu slunce uslyší zvuk bubnu v televizi nebo rádiu a také volání k modlitbě z místní mešity, vědí, že je čas přerušit půst neboli iftar. To se obvykle provádí pomocí velmi sladkého nápoje a sladkého občerstvení. Pak následuje modlitba maghrib, která se provádí předtím, než se podává celé jídlo. Sborové modlitby taraweh se konají v sousedských mešitách a na shromážděních každý večer kolem půl osmé. Tyto modlitby nejsou povinné, ale mnozí se jich účastní.
Ve městě Tarakan na stejnojmenném ostrově u Bornea rozdává sociální pracovník lidem zdarma večerní pokrm iftar.
Zahraniční byznysmen musí ctít pravidla
Na různé zvláštnosti by měl být připraven investor nebo exportér, který v době ramadánu do Indonésie zavítá. Při jednání s dělníky a spolupracovníky na nižších postech nebo poskytovatelích služeb v hotelu nebo taxících, kteří drží půst, je vyžadována zvýšená míra trpělivosti a tolerance. Doporučuje se nekritizovat hlasitě a otevřeně osoby, které se postí. Protože pokud by se rozzlobily nebo měly negativní pocity vůči ostatním – v tomto případě vůči vám –, tak jejich půst je pro daný den porušen. To si mnozí evropští návštěvníci zvyklí na standard služeb, které si nárokují, protože si je zaplatili, vůbec neuvědomují.
Nemělo by se pít na ulici. Při obchodním jednání by také neměl cizinec sám pít či jíst či nabízet například obvyklou kávu a čaj, aby protějšek v době půstu neurazil. Bylo by ohleduplné zdržet se jídla a pití před ostatními, kteří se postí.
Očekává se, že investor přispěje na charitu
V době ramadánu si návštěvník všimne velkého nárůstu počtu žebráků na semaforech, protože chudí se hrnou z vesnic do města v této tradiční době zvýšeného charitativního dárcovství. Spolupracující místní firma či sousedské sdružení může zorganizovat charitativní akci pro chudé v okolí. Doporučuje se, aby zahraniční byznysmen přispěl k této akci, což je gesto dobré víry a vyjádření členství v místní komunitě.
Nejepší je přijet za obchodem mimo postní měsíc
Obtížné úkoly a důležitá jednání vyžadující fyzické či mentální úsilí či angažování většího počtu místního managementu je nejlepší naplánovat před ramadán či až po něm, aby byznysmen dosáhl maximálního úsilí ze strany místních pracovníků či obchodních partnerů. Trvání na důležitých rozhodnutích či schůzkách během ramadánu není považováno za příliš slušné. Naopak se očekává, že všichni budou mít pochopení a vyjádří úctu a pochopení k faktu, že probíhá postní měsíc.
