Levný benzin a nafta, dostupnější úvěry, slabá koruna. To patří k okolnostem, které ulehčí exportérům vstup do letošní obchodní sezony. Přetrvává naopak problém s nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců a rostoucími výdaji na mzdy.
Jako předznamenání vývoje v české ekonomice přichází na úvod sezony pokles inflace a s tím související snižování úrokových sazeb. K prvnímu signálnímu, byť jen lehkému snížení základní úrokové sazby o čtvrt procentního bodu na 6,75 procenta přistoupila bankovní rada České národní banky už na svém prosincovém zasedání. Poslala tím firmám vzkaz: Éra vysoké inflace je za námi, cíl dvouprocentní inflace je na dohled.
Na únorovém zasedání bankovní rady se čeká další snížení úroků. Pro firmy to má dva bezprostřední důsledky, z pohledu exportérů oba spíše pozitivní: Alespoň dočasně bude oslabovat koruna a zlevní úvěry.
Koruna má oslabovat v prvním pololetí, pak může přijít obrat
Česká měna je na cestě ke slabším úrovním už přes půl roku. Od nejsilnější hodnoty v dubnu, kdy atakovala hranici 23,30 kč za euro, oslabila nyní až k úrovni 24,70. Trh očekává, že v důsledku snižování úrokových sazeb bude česká měna stále méně atraktivní pro investory, a brzy proto kurz otestuje až hranici 25 korun za euro.
Proti přílišnému oslabení má ale ČNB pojistku: Z dřívějška má nakumulovány obrovské devizové rezervy v aktuální výši zhruba 128 miliard eur. Ty může kdykoliv použít k obraně měny formou intervencí, takže výraznější propad koruny určitě nepřipustí.
Pro exportéry, kterým dříve příliš silná koruna komplikovala život, je současné oslabování měny dobrou zprávou. Od pololetí by se nicméně trend mohl zase otočit. „Ve druhé polovině roku lze očekávat stabilizaci, až zvrat vývoje a koruna by měla rok zakončit na mírně silnější úrovni vůči euru i dolaru, než na jaké je nyní,“ uvádí hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda s tím, že koncem roku by tak mohl být kurz zhruba 24,45 kč za euro.
Základní úroková míra by mohla klesnout až pod čtyři procenta
Předpokládané další snižování úrokových sazeb také zlevní firmám úvěry. Bankovní rada ČNB zřejmě znovu posune úrokové míry na svém plánovaném zasedání v únoru. Na něm bude vyhodnocovat signály o lednovém přeceňování zboží a služeb, k němuž obvykle na začátku roku firmy přistupují. Pokud nové ceníky nebudou příliš vysoko, bude to signál o tom, že i firmy a prodejci věří, že inflace odeznívá. „Očekáváme, že ČNB už hned v prvním čtvrtletí roku ještě přidá na tempu snižování úroků, právě kvůli výraznému poklesu inflace hned zkraje roku. Tudíž rok 2024 zakončí na sazbě takřka jen poloviční oproti té ještě nedávné sedmiprocentní, a sice 3,75 procenta,“ předpokládá Lukáš Kovanda. Adekvátně tomu by se měly snižovat úroky u úvěrů.
Nových zakázek ubývá
K povolení dosud pevně utažených šroubů vede centrální banku i obava z přílišného přidušení ekonomiky. Za uplynulý rok očekávají analytici v celkovém součtu mírný pokles českého hrubého domácího produktu. Ochlazení ekonomiky potvrdila i nejnovější data indexu nákupních manažerů z tuzemského zpracovatelského sektoru. „V prosinci vykázal pokles o 1,4 bodu a zakotvil na hodnotě 41,8, tedy poměrně daleko od tržního odhadu (43,5)… I nadále se tak index nachází hluboko v pásmu kontrakce (pod 50 body), kde setrvává již 19 měsíců v řadě. Pro nejbližší období tak signalizuje další útlum aktivity ve zpracovatelském sektoru,“ připomíná Vít Hradil, hlavní ekonom společnosti Cyrrus. „Pokračuje ochlazování domácí i zahraniční poptávky, což se projevuje propadem objemu nových zakázek. Úměrně tomu snižují podniky svou výrobní aktivitu i počet zaměstnanců,“ dodává Vít Hradil.
Pro nadcházející rok už analytici očekávají celkově návrat k růstu ekonomiky, ale jen velmi pozvolnému. „Odhadujeme relativně skromný celoroční růst na 1,4 procenta s tím, že oživení spotřeby bude spíše pozvolné a velkým otazníkem zůstává vývoj zahraniční poptávky,“ uvádí ve své analýze společnost Patria Finance. Česká národní banka ve své prognóze počítá s meziročním růstem HDP o 1,2 procenta.
Pohonné hmoty zůstávají levné navzdory manévrům kartelu OPEC
Při každodenním provozu by mohly alespoň v nejbližších týdnech exportní firmy pociťovat nižší ceny materiálů a pohonných hmot. „Mírně pozitivním signálem zůstává zlevňování výrobních vstupů, které ovšem zpomaluje, a v některých případech se pak trend i obrací a objevuje se naopak opětovné zdražování,“ upozorňuje ovšem Vít Hradil.
Ceny ropy a potažmo pohonných hmot jsou tradičně obestřeny velkou nejistotou. V předešlém kvartálu dělaly exportérům radost. Na konci září byla ropa typu Brent nad hranicí 93 dolarů za barel, od té chvíle ale cena setrvale padala až na současných zhruba 77 dolarů. Ropný kartel OPEC včele se Saúdskou Arábií se sice snaží ceny vyšponovat prostřednictvím snižování těžby zase výše, do karet mu ale nehraje zatím velmi teplá zima v Evropě ani pozitivní nálada na trhu, který se přestal obávat eskalace konfliktu na Blízkém východě.
Ropa je ovšem extrémně citlivá na špatné zprávy, jak se znovu potvrdilo na počátku tohoto týdne. „Přes noc vyskočily ceny ropy o víc než dvě procenta kvůli opětovné eskalaci v Rudém moři, kdy USA potopily několik lodí jemenských povstalců po jejich útocích na přepravní lodě,“ informoval Jan Šafránek, analytik České spořitelny. Zatím velmi příznivé cen nafty a benzinu se mohou dostat pod tlak také kvůli zmíněnému oslabení koruny.
Za zmínku stojí fakt, který je často přehlížen, totiž že dlouhodobě pohonné hmoty v Česku zásadně zlevňují. A to daleko víc, než jak se jeví při pohledu na nominální ceny. V současnosti je totiž průměrná cena za litr benzinu (podle statistiky portálu Kurzy.cz) zhruba 36 korun. To je tedy přesně stejná úroveň, kde se cena dlouhodobě držela už od roku 2012. Mezitím se ale radikálně zvedla kupní síla Čechů, průměrná nominální mzda je oproti tehdejší době zhruba dvakrát vyšší. Fakticky to znamená, že ve vztahu k reálné kupní síle si může tuzemský motorista koupit za průměrnou mzdu dvakrát tolik pohonných hmot než před deseti lety.
Odbory chtějí prosadit růst mezd až o desetinu
To, co letos naopak zejména menším exportním firmám radost neudělá, je další tlak na růst mezd. Odbory i zaměstnanci argumentují při žádosti o opakované zvyšování výdělku velkou inflací. Českomoravská konfederace odborových svazů oznámila, že bude pro rok 2024 prosazovat zvyšování mezd zaměstnanců o 8 až 10 procent. Argumentuje vlastní prognózou, podle níž bude v letošním roce inflace 5,5 až 6 procent. Přestože tento odhad nesdílí téměř nikdo z analytiků na trhu ani ze státních institucí, odbory už při stávce na konci listopadu ukázaly, že jsou připraveny tlačit na růst mezd i formou nesmlouvavých nátlakových akcí.
Firmy si snaží udržet lidi, na přelom roku rozdávají tučné bonusy
Mnohé podniky tlaku ustupují, protože trvá nezdravě nízká nezaměstnanost a zaměstnanci tak necítí konkurenci nebo strach o to, že si případně nedokážou najít jiné místo. Podle prosincového šetření Hospodářské komory ČR i proto vyplatilo na 40 procent firem zaměstnancům tučné bonusy nebo 13. mzdy. Část podniků je poslala svým pracovníkům už v prosinci, další se chystají je vyplatit v lednu nebo v prvním čtvrtletí letošního roku.
Odměny jsou vyšší než v předchozích letech, a to v pásmu mezi 22 až 46 tisíci korun. Na odměny dosáhnou podle Komory především zaměstnanci ve stavebnictví a zpracovatelském průmyslu. „Řada zaměstnavatelů pomáhala zaměstnancům zmírňovat dopady zdražování, a proto vedle zvyšování mezd v průběhu roku vyplácela i různé mimořádné příspěvky, jednorázové nebo i opakované, například čtvrtletní. Podniky, kterým se letos dařilo, pamatují na své zaměstnance i na konci roku. Firmy se snaží těmito finančními bonusy udržet své zaměstnance. Uvědomují si, že si nemohou dovolit přijít o zkušené zaměstnance s kvalifikací, která je na trhu práce nedostatková,“ uvedl prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček.
Komora tak předpokládá, že při započtení těchto sezonních odměn a 13. platů vzrostla průměrná nominální mzda v roce 2023 meziročně zhruba o tři tisíce na 43 600 korun. A růst mezd má podle Komory pokračovat i letos v průměru o dalších sedm procent na 46 700 korun.
Eskalace mzdových nákladů je ovšem problémem hlavně pro menší firmy, které často nemohou konkurovat platovou nabídkou velkým podnikům. Stojí tak před těžkou volbou, zda prostřednictvím vysokých mezd dál zatěžovat napjaté firemní hospodaření, nebo raději držet odměny zaměstnancům na uzdě, ale riskovat, že pracovníci odejdou ke štědřejší konkurenci.
Vedle rychlého růstu mzdových nákladů jsou ale celkové vyhlídky pro firmy před nadcházející sezonou relativně optimističtější, než jaké byly v úvodu tří předchozích let. Každá prognóza ale může vzít rychle za své. Ponaučení plyne z příchodu předešlých černých labutí, jakými byly epidemie covidu a rozpoutání války na Ukrajině nebo na Blízkém východě. Ty ukázaly, že poměry v ekonomice se mohou někdy nečekaně převrátit ze dne na den.
