Jak se zorientovat v neuvěřitelné Indii

Ač Evropan často vnímá Indii jen přes pár stereotypů, ve skutečnosti jde o různorodou zemi složenou ze tří desítek odlišných svazových států. Před vstupem na tamější trh je potřeba si srovnat, v čem se jednotlivé oblasti liší a co je naopak spojuje.

Indie se zařadila mezi nejdůležitější obchodní partnery České republiky mimo Evropskou unii. Vzájemný obchod se v posledních letech drží na úrovni kolem 35 miliard korun ročně. A globální obchodní význam Indie se nyní ještě zvedne. Jde o nejrychleji rostoucí velkou ekonomiku na světě – jen pro letošek očekává indická vláda díky probuzení hospodářství po pandemii meziroční růst HDP o 9,2 procenta.

A druhým faktorem, který přidává Indii na obchodní přitažlivosti, je její populace. Ta nedávno překročila hranici 1,4 miliardy lidí. Přitom je výrazně mladší než populace Číny a roste nesrovnatelně rychleji. Do konce této dekády tak Indie téměř určitě Čínu v počtu obyvatel předežene a stane se na dlouho nejlidnatější ekonomikou světa. A to znamená spoustu pracovní síly pro pohánění hospodářského růstu a zároveň velký – a zatím zdaleka ne nasycený – spotřebitelský trh.

I proto Česká republika loni otevřela v Indii exportní inkubátor pro české firmy, a to rovnou ve městě Bengalúr, které je epicentrem nové éry indického hospodářství a sídlem mnoha technologických firem a startupů.

Jakou pomoc nabídne českým firmám inkubátor v Bengalúru?

Do Indie se tak s velkou pravděpodobností bude vypravovat na pracovní cesty stále víc českých podnikatelů. Právě indický subkontinent je přitom regionem, kde může nováček zažít klasický kulturní šok. Rozdíl oproti evropským zvyklostem je tam v mnoha ohledech větší než například při obchodování v Latinské Americe.

Tady je to „incredible“

První věc, kterou by měl Čech objevující Indii udělat, je odložit klasický evropský etnocentrismus. Stejně jako jiné národy ani Indové nemají rádi, když cizinec kritizuje poměry v jejich zemi a radí jim, jak by měli co dělat. Do toho pokušení může přitom Evropan snadno sklouznout. Mnohé reálie indického života totiž nechají návštěvníka jen překvapeně zírat s otevřenou pusou. Svéráz indické ulice a další rysy života je ale potřeba vnímat se zájmem a mnohdy i jako inspiraci a oprostit se od evropského perspektivy.

Indická vláda používá při propagaci země jako turistického cíle dlouhodobě slogan „Incredible India“, tedy fantastická nebo neuvěřitelná Indie. Pod tímhle sloganem ukazuje světu obvykle glamour videa nebo fotky turistických atrakcí typu Tádž Mahal. Země je ale neuvěřitelná také v drobných reáliích každodenního života, s nimiž je cizinec od první minuty po příjezdu konfrontován.

Spojené státy indické jsou jednotné v mnohosti

Říká se, že v Indii je možné úplně všechno. A klasické klišé označuje Indii – nutno říci, že oprávněně – za kotel, v němž se smíchaly snad všechny kulturní a náboženské tradice a stovky etnik. I přes obrovskou diverzitu ale kupodivu zůstává největší demokracie světa v celkové atmosféře poměrně sourodá. Zemi definuje heslo „jednota v mnohosti“.

Aby se prvonávštěvník v tom zdánlivě chaotickém a obrovském kotli trochu zorientoval, je potřeba si nejdřív tuto mnohost uvědomit. Při zploštělém pohledu z Evropy totiž bývá tendence vidět Indii jako jeden homogenní celek. Ve skutečnosti jde ale spíš o jakési „spojené státy indické“. Tvoří je skoro tři desítky různorodých států s výraznou autonomií na centrální vládě v Dillí. K tomu náleží ještě několik svazových teritorií.

Každý indický stát má přitom vlastní vládu, specifické předpisy, odlišné přírodní podmínky a mnohdy také vlastní jazyk. Nejde přitom o nějaké malé administrativní celky. Třeba jeden z hospodářsky nejvýznamnějších státu Maháráštra na západním pobřeží Indie je sám o sobě asi čtyřikrát větší než Česká republika, má skoro 97 milionů obyvatel a používá vlastní jazyk maráthštinu. Zejména obyvatelé jižních svazových států Kérala nebo Tamilnádu jsou přitom velcí lokální patrioti a vymezují se proti centralizaci moci na severu Indie, skoro jako by byli příslušníky zcela nezávislých států. Tenhle patriotismus je potřeba ctít při rozhovoru s nimi.

Himálaj, klasická Indie a hrdý jih

Velmi zjednodušeně lze dnešní Indii rozdělit na tři velké geografické regiony s odlišnou společenskou atmosférou, historií a přírodními podmínkami. Tohle rozdělení je dobré vzít v potaz i při volbě místa pro začátek obchodní expanze.

První oblast je možné označit třeba jako „klasickou Indii“. Sem spadají severní a centrální svazové státy v povodí velký řek, jako jsou Ganga nebo Jamuna. Patří sem velkoměsta jako Dillí, Kalkata či Ágra. Tyto oblasti jsou historicky tradičním centrem indické státnosti i ekonomiky, také byly nejvíc v zájmu britské kolonizace. V 16. až 18. století zde vrcholil vliv islámské Mughalské říše, která dočasně ovládla celou severní Indii a výrazně ovlivnila kulturu, architekturu i životní styl. To je patrné dodnes.

Druhým regionem je jižní Indie, někdy též označovaná jako „drávidská“ (což je v zásadě označení tamější jazykové skupiny). Tato oblast byla méně zasažena britskou i mughalskou kolonizací. Donedávna zde bylo hospodářství zatíženo hlavně na zemědělství, zejména na pěstování rýže, čaje a dalších produktů. V posledních letech se ale i tento region rychle modernizuje a industrializuje.

Za třetí velký region lze označit indický Himálaj a jeho předhůří. Na rozdíl od nížinné Indie, kde dominuje hinduismus a islám, v horách žije velký počet buddhistů a různá horská etnika, některá s tibetskými kořeny. Rozvoj místní ekonomiky logicky naráží na přírodní překážky a omezenou infrastrukturu. Na druhé straně například právě při stavbě malých elektráren na obnovitelné zdroje nebo rozvoji dopravy lze i tady najít příležitosti.

Babylonské zmatení jazyků řeší angličtina

Různorodost indických států se projevuje hodně právě v jazycích. Hindštinou mluví ve skutečnosti jako rodným jazykem „jen“ necelá polovina populace. Dodatek indické ústavy naopak jmenuje další více než dvě desítky oficiálních jazyků. Například bengálštinou, kterou uslyší návštěvník ve velkoměstě Kalkata a v přilehlém svazovém státě Západní Bengálsko, mluví jako svou rodnou řečí přes 100 milionů Indů. Nutno podotknout, že indická písma jsou pro běžného Evropana těžko rozluštitelným kódem, takže pokud nejsou třeba na autobusovém nádraží napsány instrukce a destinace zároveň v latince, nezbývá než poprosit o radu ústně.

Babylonské zmatení jazyků ale v konečném důsledku přináší pro cizince paradoxně dobrou zprávu. Indové z různých regionů si totiž i sami mezi sebou často pořádně nerozumějí. I proto je běžně jako společný nástroj k dorozumění využívána angličtina. Má status úředního jazyka a dlouholetou tradici z dob britské koloniální správy. Na úřadech, v hotelech a restauracích i v dopravě tak cizinec skoro vždycky bez problému najde někoho, s kým se anglicky domluví. V podstatě i na ulici se lze dobře domluvit s běžným příslušníkem střední třídy.

Jak to je v Indii s používáním levé ruky?

Kriket milují všichni

Mezi univerzálie, která spojuje všechny Indy napříč různými regiony, je obrovská vášeň pro jeden sport – tím je kriket. Od vesniček v Himálaji až po slumy v Bombaji kriket všichni sledují v televizi a zároveň ho i v těch nejjednodušších podmínkách zkoušejí sami hrát. Nejlepší reprezentační hráči kriketu jsou polobohy s masovou popularitou a pohádkovými platy. Kriket je tak dobrou a bezpečnou volbou pro konverzaci v jakékoli oblasti Indie.

Dalším typickým prvkem indického života jsou časté náboženské a jiné svátky. Země deklaruje velkou náboženskou toleranci a k důsledkům patří to, že se ctí svátky různých náboženských tradic. Některé na celonárodní úrovni, k tomu se ještě přidávají různé lokální slavnosti. V součtu tak má Indie ze všech zemí světa nejvyšší počet státem uznávaných svátků. Například v letošním roce země vyhlašuje na celonárodní úrovni 25 dní oficiálního volna. K tomu si pak přidává každý svazový stát ještě svoje další festivaly. Navíc v Indii žije na 200 milionů muslimů, kteří každý rok drží měsíční ramadán. Jeho termín se vždy trochu posouvá, letos by měl začít v noci 1. dubna a potrvá až do začátku května. Během ramadánu je hospodářský život v muslimských oblastech ve velkém útlumu.

To vše dohromady znamená, že v některých oblastech Indie mohou být obchody, banky, úřady, doprava a další služby kvůli různým svátkům a náboženským festivalům omezeny nebo zcela zavřeny v součtu dokonce šest nebo sedm týdnů v roce. S ohledem na to je tedy potřeba plánovat jak termín pracovní cesty, tak obchodování v Indii jako takové.

Tomáš Stingl