Jordánské království je až překvapivě stabilní trh v jinak turbulentní části Blízkého východu. V poslední době tam míří pivo Budvar nebo výrobce dortů Marlenka. Lustry od Preciosy se pochlubil nový hotel Ritz Carlton v Ammánu, špičkové české vybavení dostala univerzitní nemocnice v Irbídu. Jordánsko mohou přitom české značky využít i jako bránu k dalším arabským trhům.
Nevyhnutelně se nabízí jedno slovo: oáza. Jordánsko lze za oázu označit nejen proto, že centrální část této země je poměrně úrodnou oblastí v jinak nehostinné poušti Blízkého východu. Zároveň je to totiž v porovnání s okolními státy země překvapivě stabilní a klidná.
Toto království se už několik desetiletí nezapletlo do žádného vojenského konfliktu a také se mu jako jedné z mála blízkovýchodních zemí vyhnula po roce 2010 vlna takzvaného arabského jara, tedy série politických nepokojů a převratů. V zemi vládne už od roku 1999 král Abdalláh II. a během jeho éry země urychluje proměnu v relativně moderní ekonomiku.
Běženci s ekonomikou splynuli
Přitom zůstává Jordánsko opravdu tou oázou klidu, kam se ze sousedních států uchylují před konflikty proudy běženců. Kvůli válce v sousedním Iráku sem přišlo postupně víc než milion Iráčanů. Od severního souseda, ze Sýrie, uprchlo do Jordánska přes 1,2 milionu lidí. A vůbec největší proud přichází z druhého břehu řeky Jordán, tedy z Palestiny. Palestinců dorazilo postupně víc než 2,2 milionu.
Pro Jordánsko je tak největší výzvou, aby se běženci z okolních zemí nestali pro zemi přítěží, ale naopak aby se podařilo je do společnosti integrovat a pro ekonomiku byli obohacením. To se zčásti daří. Třeba mezi příchozími Iráčany bylo hodně movitých lidí, jejichž peníze rozhýbaly jordánský realitní trh, vlastně až k nelibosti starousedlíků. I Syřanům od loňska země umožnila získat práci v širokém spektru zaměstnání. „Od července 2021 mají syrští uprchlíci možnost získat pracovní povolení ve všech sektorech, které jsou otevřeny pro osoby nejordánského původu. To znamená, že teď mohou pracovat ve službách, v obchodech, v řemeslné výrobě, zemědělství, lesnictví i rybolovu či v základním průmyslu,“ uvádí Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Jen loni tak bylo Syřanům uděleno 62 tisíc oficiálních pracovních povolení.
Imigrantům ulehčuje situaci společný jazyk – tedy arabština – i celková kulturní blízkost s původními Jordánci. Do společnosti se díky tomu snadno integrují a v současnosti tvoří už víc než třetinu z rostoucí, téměř jedenáctimilionové populace.
Proč nenabídnout alkohol? I to slovo je z arabštiny
Pro zahraniční firmy tak Jordánsko znamená dvojnásobnou příležitost. Zboží mohou uplatnit nejen na jeho vnitřním trhu, ale díky silné provázanosti lze přes Jordánsko oslovit i další arabské země.
České firmy už tenhle nenápadný trh úspěšně objevují. Objem českého exportu do Jordánska se zatím pohybuje kolem jedné miliardy korun ročně. „Vyvážejí se především motorová vozidla, procesorové jednotky, střelné zbraně a inventory, nově se na přední příčky dostaly také dětské pleny a pneumatiky,“ uvádí Souhrnná teritoriální informace zpracovaná letos Ministerstvem zahraničních věcí.
V poslední době ovšem jordánský trh testují i další české výrobky. Například některé alkoholické nápoje. Přestože tradičně panuje představa, že islámské země alkohol příliš nekonzumují, ve skutečnosti ho lze ve speciálních prodejnách nebo v hotelech nabídnout bez problému nejen zahraničním turistům, ale i místním milovníkům silnějšího pití. Ostatně samotné slovo alkohol pochází právě z arabštiny – z výrazu „al kuhl“, který původně označoval prášek, jímž se ženy zdobily kolem očí. Později se výraz používal pro destiláty získané procesem v alchymii (což je mimochodem taktéž slovo z arabštiny).
Loni na jordánský trh zkusil české pivo uvést Budějovický Budvar. Našel si jako spolehlivého partnera místní firmu Albina & Hanna, přes niž začal tradiční český alkohol prodávat v metropoli Ammán či v letovisku Akaba u Rudého moře, hlavně přes e-shop. Letos pivovar doufá v růst prodejů až na trojnásobek proti loňskému premiérovému roku – zejména díky návratu zahraničních turistů do Jordánska po covidovém útlumu cestovního ruchu. Jordánci budou moci vedle piva ochutnat nově také česká vína. Značka Bohemia Sekt přichází na tamější trh nejen se svými sekty, ale i s tichým vínem.
Voda nad zlato
Ještě spíš než s alkoholem lze ale v Jordánsku uspět s tou nejzákladnější tekutinou, s vodou. V současnosti zvažují vstup na trh dvě české značky minerálek. Pouštní země velmi dobře hodnotu pitné vody ctí a hospodaření s ní je pro stát prioritou. „Průměrný Jordánec zkonzumuje 90 litrů vody denně na pití, vaření a praní. Může to působit jako velké množství, ale je to mnohem méně než lidé v jiných částech světa,“ uvádí Jordánské národní muzeum a přidává statistické srovnání s bohatšími arabskými zeměmi, které s vodou tolik nešetří. Podle těchto údajů je v Kuvajtu průměrná denní spotřeba na osobu 438 litrů vody, v Bahrajnu 570 litrů a ve Spojených arabských emirátech dokonce 652 litrů vody.
Kritický význam vody pro celou jordánskou společnost je vidět třeba na tom, jak mapy osídlení a zemědělství přesně kopírují množství srážek. Naprostá většina obyvatel i zemědělské činnosti je soustředěna v západní části země při řece Jordán a v zóně, kde jsou dešťové srážky poměrně časté. Naopak extrémně suchý východ a jih země je téměř vylidněn.
Vodohospodářství jako takové je každopádně příležitostí pro české dodavatele. Infrastruktura potřebuje nové čističky, kanalizaci, zásobníky či chytré technologie, které pomohou snížit spotřebu vody v domácnostech i podnicích.
Umírající Mrtvé moře má zachránit stavba kanálu
Problémem je úbytek vody v řece Jordán. Vedle problémů v zemědělství způsobuje také vysychání Mrtvého moře, do nějž klíčový tok ústí a o nějž se Jordánsko stejně jako o samotnou řeku dělí s Izraelem. Ekologickou katastrofu má zastavit projekt 180 kilometrů dlouhého kanálu, kterým má být umírající Mrtvé moře zásobováno vodou z Rudého moře. Projekt využívá faktu, že Mrtvé moře je jakožto nejnižší bod zemského povrchu oproti světovému oceánu o víc než 400 metrů níže. Vodu do něj lze tedy přivádět samospádem, navíc sama ještě může generovat elektřinu. Obrovský projekt v hodnotě sedmi miliard jordánský dinárů (asi 230 miliard korun) ale zatím naráží jak na finanční a realizační problémy, tak na odpor ekologů.
Solarity za zaměřila na malé střešní fotovoltaiky
Jestli má Jordánsko něčeho naopak dostatek, tak je to slunce. Proto se má stát fotovoltaika jedním z hlavních pilířů energetické reformy. Dosud je totiž země téměř zcela závislá na dovozu energie ze zahraničí, importuje zatím 96 procent veškeré spotřebovávané energie nebo zdrojů pro její výrobu.
Hodně si Jordánci slibují také od větru. Větrná farma Tafilah je zatím největším parkem svého druhu na Blízkém východě.
Pro Jordánsko jsou zejména menší lokální solární elektrárny dobrou volbou nejen vzhledem k dostatku slunečního svitu, ale umožňují také vytvořit samostatný zdroj energie v odlehlejších usedlostech, kam nevede elektrická síť.
A právě v malých střešních fotovoltaikách se velmi rychle vypracovává na jedničku jordánského trhu česká firma Solarity, která svou pobočku v blízkovýchodní zemi založila teprve před třemi lety. „Vedle toho si za tuto relativně krátkou dobu z Ammánu vybudovala stabilní pozici i v dalších zemích regionu – Spojených arabských emirátech, Ománu či Libanonu, a to zejména díky poskytování služeb na míru. Od financování přes instalaci až po vzdělávací činnost,“ podotýká Zuzana Benešová, vedoucí obchodně-ekonomického úseku českého zastupitelského úřadu v Jordánsku. Firma Solarity svou pozici jednoho z regionálních lídrů letos ještě posílila uspořádáním konference na téma solární energie, kterou zorganizovala v létě v hotelu Landmark v Ammánu. Výhodou je, že zatímco stavby větších elektráren jsou v zemi ještě poměrně složité i z pohledu legislativy, k projektům malých střešních fotovoltaik má i zahraniční firma hladký přístup. Solarity je zároveň zatím jedinou českou společností, které se podařilo zřídit si přímo v Jordánsku pobočku.
Uspěly také Dermacol, Linet, Tatra či Preciosa
Z další českých značek je v zemi přítomna i automobilka Škoda Auto, velmi pevnou pozici má v Jordánsku kosmetika Dermacol. Dobrou pověst českého skla tu nejnověji potvrdila značka Preciosa. Ta kompletně vybavila luxusní hotel Ritz Carlton v metropoli Ammán skleněnou výzdobou, pozornost na sebe při otevření hotelu poutal hlavně veliký lustr ve vstupní hale.
Velký potenciál je v dodávkách potravin. Jordánsko je závislé na jejich dovozu a zatím je navázáno hlavně na výrobce ze zemí Perského zálivu, přítomno je ale třeba i americké zboží.
Dlouhodobě na trhu působí české zdravotnické firmy, zejména výrobce zdravotnických lůžek Linet a společnost MZ Liberec, výrobce rozvodů medicinálních plynů. Dodávají vybavení nejen státním a soukromým nemocnicím, ale spolupracují i na projektech OSN či na darech od České republiky. „Letos v listopadu obdržela univerzitní nemocnice King Abdullah v Irbídu od Česka formou vázaného peněžního daru špičkové zdravotnické vybavení od českých výrobců zejména pro jednotky intenzivní péče a porodnické oddělení. Nemocnice je vzhledem ke své poloze poblíž syrských hranic i obou jordánských uprchlických táborů pro Syřany hlavním centrem lékařské pomoci pro velkou část syrských uprchlíků,“ říká Zuzana Benešová.
Rozsáhlou spolupráci s Jordánskem má český obranný průmysl. Značka Tatra Trucks dodává od roku 2018 podvozky pro vojenská auta vyráběná jordánskou královskou zbrojovku Jordan Design and Development Bureau. Na jordánském trhu je aktivní i výrobce ručních střelných zbraní Colt CZ a dodavatel střeliva Sellier & Bellot z Vlašimi.
Jordánská královská armáda je poměrně početná a solidně vyzbrojovaná. Má téměř 90 tisíc vojáků v aktivní službě. Na obranu a bezpečnost jde až třetina veřejných výdajů země.
V megatanku je dalších 140 tanků, i těch československých
Jak výsadní postavení Jordánci dávají své branné moci, to dokumentuje i zvláštní stavba na jižním okraji hlavního města Ammán. Z jinak monotónní a nepříliš vzhledné zástavby metropolitních sídlišť najednou vystupuje obrovská futuristická konstrukce, která by snad někomu mohla připomínat vesmírnou loď. Jen na fotkách z nadhledu je poznat, že záměrem tvůrců bylo dát stavbě o rozloze 20 tisíc metrů čtverečních podobu jakéhosi obrovského tanku. Jde totiž o Královské muzeum tanků, v jehož útrobách se nachází na 140 obrněnců – od primitivních obrněných vozů první světové války přes zbraně arabského odboje proti osmanské nadvládě až po kolosy z období studené války i nejmodernější tanky současnosti. Mezi exponáty, které by byly zřejmě v případě potřeby bez problému funkční, je i několik tanků československé výroby. Expozice patří k nejlepším svého druhu na světě. A jejím pompézním vrcholem je velký panoramatický sál, který kombinací kruhové malby a kulis, reálných tanků, figurín vojáků a zvukových i světelných efektů vytváří 3D ztvárnění jedné z vítězných bitev jordánské armády.
Některé obory jsou zatím nepřístupné pro firmy z nearabských zemí
Firmy se shodují, že alfou a omegou pro úspěch na jordánském trhu je najít spolehlivého místního partnera. V obchodě tam totiž platí mnoho nepsaných pravidel a proniknout do systém veřejných zakázek je pro zahraniční firmu stále velmi těžké nejen z hlediska zákonů. Přestože mnohá odvětví jsou už otevřena pro volnou soutěž i zahraničním zájemcům, stále existují sektory, které jsou pro nearabské podnikatele uzavřeny – jde například o realitní branži či zakázky ve veřejné výstavbě. Dovozní cla sice nejsou v sazebníku na první pohled až tak vysoká, někdy to ale dodatečně kompenzují speciální daně.
Dinár je dražší než euro
Samostatnou kapitolou je kupní síla. Sociální nůžky jsou doširoka otevřeny. Na jedné straně je velmi bohatá klientela, na druhé straně masa obyvatel s omezenými příjmy. Střední třída je úzká. Průměrný měsíční mzda je 650 dinárů, to ale není medián. Rozdíly ve skutečných příjmech jsou enormní. Například manažer v dobré firmě může dostávat i tři tisíce dinárů za měsíc. Naopak třeba učitel v základní škole může mít kolem 350 dinárů měsíčně (v přepočtu jen něco přes 11 tisíc korun).
Celkově Jordánsko není úplně levná země. Kupní síla souvisí i s kurzem tamější měny. Jordánský dinár je dlouhodobě pevně navázán na kurz americké měny, je 1,41 dolaru. V současnosti má tedy v přepočtu hodnotu téměř 33 korun. V denním užívání tudíž jordánské platidlo trpí problémem nominálně silných měn, kdy mají obchodníci tendenci zaokrouhlovat ceny, obvykle samozřejmě směrem nahoru. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že mnoho zboží se na jordánský trh dováží, je silná měna z pohledu místních spotřebitelů a dovozců určitou výhodou. Pro české dodavatele je pak dobrou zprávou v tom smyslu, že mohou na jordánský trh nabídnout zboží za ceny v zásadě srovnatelné s Evropou.
Víc vzdělání i pro ženy
Jordánsko udělalo v poslední generaci velký krok směrem k modernizaci. V současnosti například už 95 procent populace vlastní mobilní telefon. 15 procent obyvatel dosáhlo vysokoškolského vzdělání. Země také vsadila ve srovnání s jinými státy regionu na výraznější emancipaci žen. Zatímco ještě v roce 1980 byla téměř polovina žen v Jordánsku negramotná, v současnosti už umí číst a psát 93 procent obyvatelek, přičemž poměr studentů a studentek na vysokých školách je velmi vyrovnaný. Poprvé také ženy vstoupily do politiky a získaly 30 křesel v jordánském parlamentu. Problémem je ale uplatnění žen na pracovním trhu – jejích podíl na pracovní síle v Jordánsku je stále jeden z nejmenších ve srovnání s ostatními státy světa.
