Vyšší daně pro bohaté občany i firmy. Odklon od těžby fosilních paliv. Přehodnocení smluv o volném obchodu s jinými státy. Vyšší výdaje na pomoc chudým. I tyto sliby vynesly k vítězství v prezidentských volbách v Kolumbii poprvé levicového kandidáta. Firmy a investoři s napětím sledují, k jakým reformám nakonec Gustavo Petro přistoupí.
Je to muž, který má hodně pestrou minulost. A v ledasčem ztělesňuje pohnutou moderní historii Kolumbie. Levicový kandidát Gustavo Petro, který v červnu vyhrál prezidentské volby ve druhé nejlidnatější zemi Jižní Ameriky, je bývalým členem gerily M-19, ekonomem, senátorem i starostou hlavního města Bogoty. Mnohokrát mu z různých stran hrozila likvidace a dříve ho pronásledovali agenti tajné služby.
19. června 2022 ale přišla jeho hvězdná chvíle. Ve druhém kole voleb porazil se ziskem 50,4 procenta hlasů svého protivníka, podnikatele a multimilionáře Rodolfa Hernándeze. Tím se v tradičně pravicově orientované Kolumbii otáčí politický směr doleva.
To nejen u místních podnikatelů, ale také u investorů a zahraničních firem, které mají v Kolumbii svou pobočku nebo tam dovážejí zboží, vyvolalo jistou nervozitu. V předchozích letech totiž volební vítězství levice v latinskoamerických zemích vždy znamenalo komplikace pro podnikatelské prostředí nebo rovnou znárodňování. Své o tom vědí podniky se zkušeností z Bolívie, Venezuely, Nikaraguy i dalších států, které spadají do fronty latinskoamerického „socialismu pro 21. století“.
Rétorika, která poplašila investory, možná byla jen předvolební strategií
V Kolumbii snad ale něco podobného nehrozí. Zatím se totiž zdá, že Gustavo Petro je umírněnou osobností a jeho politická doktrína nepůjde proti systémovým základům kolumbijské demokracie. Ta stojí na poměrně stabilních institucích. „7. srpna převezme poprvé v celé naší historii svůj post prezident, který nepochází z tradice liberálně-konzervativní politiky. Přesto si nemyslím, že by bylo adekvátní umísťovat prezidenta Gustava Petra na levici,“ píše ve svém sloupku v deníku El Colombiano novinář Alejo Vargas Velásquez. Komentátor zdůrazňuje fakt, že i přes počátky u povstalecké levicové guerilly se nový prezident během své 62 let dlouhé životní cesty profiloval i na základě mnoha dalších zkušeností a zdrojů včetně moderních ekonomických teorií. „Proto bych se odvážil umístit ho spíš víc na levý střed, byť bez pochyby s velkou sociální citlivostí,“ píše komentátor o novém prezidentovi.
Také podle ředitele zahraniční kanceláře agentury CzechTrade v Bogotě Pavla Eichnera může být reálná politika nového prezidenta umírněnější, než jak se jevilo z bojovné rétoriky během předvolební kampaně. „V Kolumbii panuje přesvědčení, či částečně spíše touha, že velká část prohlášení, která nahánějí podnikatelům v Kolumbii i v zahraničí strach, je jen součástí určitého volebního programu, který cílí na chudší veřejnost. A také že nereálnost financování všech uvedených kroků stejně jako politická vyzrálost budoucího prezidenta pravděpodobně povedou k výrazně více středové politice. A to i s ohledem na velmi pozitivní vývoj Kolumbie před pandemií, který nalákal spoustu zahraničních stakeholderů. Ti budou mít silný hlas a budou lobbovat za mírnější realizaci některých extrémních plánů,“ uvádí Pavel Eichner.
Zemi trápí nezaměstnanost, uprchlická vlna i slábnoucí peso
Každopádně právě akcent na řešení sociálních problémů je zřejmě tím závažím, které nakonec zvrátilo volební vítězství na stranu Gustava Petra. Potíží s rostoucí chudobou a sociální nerovností má totiž v současnosti Kolumbie víc než dost. Když v roce 2016 skončila uzavřením mírové smlouvy vleklá občanská válka a hospodářství zažívalo fázi relativního rozkvětu, zdálo se, že má Kolumbie těžká léta za sebou. Pak ale nastalo několik ran. Do země přišla obrovská uprchlická vlna se sousední Venezuely. Do konce loňského roku zaevidovaly úřady oficiálně 1,7 milionu Venezuelců, reálný počet uprchlíků je ale zřejmě ještě o statisíce vyšší. Imigranti, kteří jsou ochotni pracovat za minimální platy, vytvořili další tlak na už tak dost napjatém kolumbijském trhu práce. Nezaměstnanost byla loni víc než 13 procent. Navíc přispěli uprchlíci v některých oblastech k růstu kriminality.
Další ránu přinesla pandemie. Kolumbie měla jako jedna z prvních zemí poměrně přísná restriktivní opatření, což se ale projevilo samozřejmě i na útlumu ekonomiky. Kurz kolumbijského pesa v posledním období ztrácel a po volbách pád měny zrychluje. Zemi trápí také velký rozpočtový deficit.
| Kolumbijská ekonomika v číslech | |||||
|---|---|---|---|---|---|
| 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | |
| Populace (v milionech) | 49,7 | 50,3 | 50,9 | 51,3 | 51,5 |
| Růst HDP (%) | 2,6 | 3,3 | – 6,9 | 4,4 | 4,4 |
| Inflace (%) | 3,2 | 3,5 | 2,5 | 2,6 | 4,0 |
| Nezaměstnanost (%) | 9,7 | 10,5 | 16,1 | 14,2 | 13,1 |
| Export zboží (mld. USD) | 44,4 | 42,4 | 33,1 | 37,4 | 41,9 |
| Import zboží (mld. USD) | 49,6 | 50,8 | 41,4 | 46,4 | 50,1 |
| Saldo obchodní bilance (mld. USD) | -5,1 | -8,5 | – 8,3 | -9,0 | -8,2 |
| Průmyslová produkce (procentuální změna) | 2,9 | 1,4 | – 8,0 | 3,4 | 3,7 |
Daně bohatým stoupnou
Voliči dali důvěru Gustavu Petrovi právě s tím, že dokáže s koktejlem různorodých problémů něco udělat. Které reformy by mohly přijít? „V rámci předvolební kampaně Petro slíbil zásadní změnu ekonomického modelu spočívající v posílení úlohy státu, opuštění závislosti na fosilních palivech, podpoře domácí produkce a rozvoji zemědělství. Jednotlivé kroky ale naznačil jen obecně. Podle různých odborníků je řada navrhovaných reforem v dané podobě nerealizovatelná,“ uvádějí v souhrnné zprávě Jana Hudcovská a Bohdan Malaniuk z obchodního oddělení Velvyslanectví ČR v Bogotě.
Kolumbijci jsou posedlí krásou. Jak za ni utrácejí i během hubených let?
„Ambiciózní návrh počítá se silnou rolí státu v ekonomice a zvýšenými sociálními výdaji ve výši zhruba 4,2 miliardy dolarů. Dostatečné finanční prostředky chce nový prezident získat z daňové reformy, kterou plánuje přijmout ještě letos… Součástí plánu je kromě rozšíření zdanění příjmů fyzických osob, zdanění majetku bohatých a omezení daňových výjimek také snížení daňové zátěže pro firmy. Daň z příjmu právnických osob v Kolumbii totiž nyní činí 35 procenta a patří tak k nejvyšším v regionu i v rámci OECD,“ uvádí se ve zprávě.
Ekonomika se má odpoutat od závislosti na těžbě surovin
Problém s realizací předvolebních slibů Gustava Petra je mimo jiné v tom, že některé plány jdou vlastně proti sobě. Ze stejného důvodu je také o to těžší odhadnout, jak se nakonec nová politická garnitura podepíše na ekonomice.
Platí to například o těžbě surovin, která plní státní rozpočet a také veřejné pokladny v těch regionech, kde je těžební průmysl koncentrován. „Panuje nervozita ohledně budoucnosti těžby nerostných surovin a zejména ropy a uhlí v zemi. Ty však přinášejí osm procent fiskálních příjmů, 30 procent přímých zahraničních investic, jedná se o nejdůležitější exportní položky země a hlavní zdroj příjmů pro regiony díky odvodům, které platí ropné společnosti (takzvané regalías),“ uvádí zpráva českého velvyslanectví v Bogotě.
Nová vláda chce nicméně posunout kolumbijské hospodářství od závislosti na těžbě víc směrem ke zpracovatelskému průmyslu, intenzivnímu zemědělství a výrobkům s vyšší přidanou hodnotou. Na druhou stranu se ale bez příjmů z těžby neobejde. „Nový prezident jasně uvedl, že nepovolí metodu frakování, neudělí nové koncese na těžební průzkumy a zruší některé daňové pobídky a dotace. Stávající koncese však mají být respektovány. Ceny akcií kolumbijských ropných společností, zejména polostátního Ecopetrolu, proto po volbách poklesly až o pětinu,“ dodává zpráva.
V Kolumbii znají dobře české korálky. Jak se do povědomí dostaly?
Kde na to vzít?
Předvolební rétorika zahrnovala velkolepé plány prakticky na všechny oblasti hospodářství. Velké investice mají jít do energetiky, silniční infrastruktury i dalších druhů dopravy. Po pandemii je dvojnásob vnímán nevyrovnaný stav kolumbijského zdravotnictví, které zahrnuje různorodá zařízení od vynikajících soukromé klinik světové kvality až po některé zoufale podfinancované veřejné nemocnice v odlehlých regionech.
Plány prezidenta Petra
Důchodová reforma – budoucí prezident chce v duchu své kampaně prosadit jednotný důchodový systém, na který budou moci dosáhnout všichni primárně prostřednictvím nových nástrojů včetně přímých příspěvků státu. To vyvolává otazník nad financováním této reformy a případné nutnosti vypisování nemalého objemu státních dluhopisů.
Daňová reforma – byla předmětem spousty protestů v posledních letech a prošla různými úpravami. Petro však avizuje, že ji opět změní za účelem vyššího zdanění „bohatých“ subjektů (fyzické i právnické osoby). To vyvolává obavy především s ohledem na zahraniční investice, které by vysoká daňová zátěž mohla odradit. Zároveň je to jeden z hlavních nástrojů, jak podle budoucího prezidenta lze financovat ostatní reformy „pro dobro lidu“.
Odklon od fosilních paliv – tato priorita nové vlády má za cíl přejít k zelenější ekonomice. Nicméně ačkoliv se jedná o světový trend, zůstává nevysvětleno, čím by byly nahrazeny příjmy z tohoto sektoru – například vývoz ropy tvoří 35 procent z celkových exportů Kolumbie, přesto budoucí prezident avizoval, že nebude vydávat další řízení na průzkumy podloží. Podobný scénář se týká i uhlí. Pravdou zároveň je, že co se produkce energie týče, tak již nyní je na tom Kolumbie velice dobře: Daří se jí využívat přírodní zdroje, a tak většinu energie poskytují vodní elektrárny.
Změny v zahraničním obchodě – klíčové je také Petrovo postavení k dohodám o volném obchodu. Podle jeho prohlášení je bude chtít vyjednat znovu tak, aby byly pro Kolumbii výhodnější. Dá se to chápat více způsoby, jelikož v některých případech jsou výhodné již nyní. Je ale možné, že bude tlak na zavedení různých cel či daní „za úspěch“, což by mělo markantní vliv na ekonomiku, která je do značné míry na dovozu závislá.
Zdroj: Zahraniční kancelář CzechTrade v Bogotě
Je zřejmé, že zdaleka ne všechny sliby bude možné v krátké době realizovat, prostě protože na ně nebude mít stát dost peněz. V té nejzákladnější logice se ale zdá matematika slibů nového prezidenta celkem funkční. Petro otevřeně avizuje zvýšení daní, takže na základní otázka „odkud na to chce vzít“ dává relativně poctivou odpověď. Nastupující kolumbijský prezident ví to, co v České republice společnost zatím odmítá akceptovat – že nelze rozšiřovat drahý sociální systém a služby státu a zároveň si držet nízké daně.
Kam ale nakonec Gustavo Petro svůj už více než jedenapadesátimilionový národ zavede, to ukážou teprve další měsíce. Vítězný kandidát má šanci ukázat, že pokud je umírněná a zodpovědná, nemusí vždycky levicová politika v Latinské Americe skončit hlubokou celospolečenskou krizí, tak jak tomu bylo v sousedních zemích.
