Bývalý italský premiér Enrico Letta zpracoval dlouho připravovanou a očekávanou zprávu o stavu vnitřního trhu Evropské unie. Hlavní poselství analýzy je jasné – je potřeba „nový vnitřní trh“, který zachová stávající výhody, ale bude fungovat lépe.
Enrico Letta, bývalý italský premiér v letech 2013 až 2014 a v současnosti předseda pařížského think-tanku Jacques Delors Institut, byl v roce 2023 pověřen Evropskou radou k vypracování nezávislé zprávy o budoucnosti vnitřního trhu Evropské unie. V rámci její přípravy navštívil 65 evropských měst a absolvoval více než 400 jednání, a to jak v EU, tak i mimo ni. Lettova zpráva je obsáhlá a nabízí celou řadu návrhů a doporučení pro vnitřní trh, který je zásadní strategickou prioritou českého členství v EU. Zároveň má zpráva potenciál zásadně ovlivnit diskurz o vnitřním trhu v následujících letech.
První vlaštovkou jsou závěry mimořádné dubnové Evropské rady právě ke konkurenceschopnosti a vnitřnímu trhu. Lídři zde mimo jiné zaúkolovali Komisi, aby do června roku 2025 představila novou horizontální strategii pro prohloubení vnitřního trhu EU. Tím spíše je namístě věnovat Lettově zprávě náležitou pozornost.
Výzvy jsou v oblasti demografie či ztráty konkurenceschopnosti
Letta svou dlouho očekávánou zprávu, nazvanou „Mnohem více než trh: Rychlost, bezpečnost, solidarita – Posílení jednotného trhu za účelem udržitelné budoucnosti a prosperity pro všechny občany EU“, představil unijním lídrům na mimořádném zasedání Evropské rady 18. dubna. Základní myšlenkou zprávy je potřeba „nového vnitřního trhu“. Zároveň konstatuje, že vnitřní trh nikdy nebyl čistě technickým, nýbrž byl vždy hlavně politickým projektem, který současně nikdy nebude zcela dokončen. Letta zdůrazňuje, že „restart“ vnitřního trhu musí vycházet ze spolupráce mnoha aktérů – institucí EU, členských států, podniků, občanů, zaměstnanců a občanské společnosti.
Třetina obyvatel EU žije v oblastech, které za posledních dvacet let začaly výrazně zaostávat za zbytkem Unie. A právě z důvodu omezených příležitostí jsou časti tito obyvatelé nuceni se stěhovat, čímž dochází k odlivu mozků.
Autor zprávy vidí celou řadu důvodů pro nutnost tohoto „restartu“. Jsou to například demografické změny, ztráta globální konkurenceschopnosti nebo přetrvávající mezinárodně-politické výzvy. Pro evropské firmy totiž vnitřní trh už není jedinou možností, kde působit, a to i vzhledem k různým pobídkám na přesunutí se mimo evropský trh. Zejména USA v poslední době lákají firmy na daňové úlevy i nižší administrativní zátěž.
V EU způsobuje fragmentaci vnitřního trhu například takzvané gold-plating (přísnější legislativní předpisy v členských státech, než vyžaduje unijní legislativa), či nedostatečná harmonizace. Letta v tomto kontextu navrhuje, aby unijní instituce při regulaci vnitřního trhu upřednostňovaly formu přímo účinných nařízení. Současně zdůrazňuje, že přijatá pravidla musí být také důsledně vymáhána. Navzdory tezi o potřebě restartu vnitřního trhu je ale podle bývalého italského premiéra nutné i nadále zachovat otevřenost EU, volný obchod s důvěryhodnými partnery a základní čtyři svobody, na kterých je tento trh založen.
Investice obyvatel by měly víc mířit na evropský trh než na americký
Jedním z jeho největších nedostatků je nedostatečná integrace v oblasti financí, elektronických komunikací a energetiky. To je také podle Letty jedním z hlavních důvodů klesající konkurenceschopnosti EU.
Letta současně upozorňuje, že cíle v podobě dekarbonizace hospodářství a jeho digitalizace, rozšiřování o nové členské státy či posilování bezpečnosti je zapotřebí nadále podporovat. To si nicméně vyžaduje adekvátní financování. Zejména v případě dekarbonizace a digitalizace se odhady nákladů pohybují v bilionech eur v následujících deseti letech. Autor zprávy proto považuje za klíčové blížící se diskuze o Víceletém finančním rámci, v němž bude příležitost proměnit vnitřní trh na skutečný „Evropský trh“.
Na rozdíl od USA vynaložila Evropská unie 80 procent peněz na podporu bojující Ukrajiny na zbraně vyráběné mimo unijní teritorium.
Za tímto účelem však bude zapotřebí shromáždit soukromé i veřejné finance. To by měla zajistit Lettou navržená takzvané „Unie úspor a investic“, která by měla vzniknout z dokončené Unie kapitálových trhů. Cílem je přesměrovat kapitál v podobě úspor obyvatelstva, který aktuálně ve velké míře plyne na americký finanční trh, do evropských firem, kde by pomohl získat nové zdroje na potřebné investice. Tato integrace finančních trhů však podle Letty neproběhne, dokud si Evropané neuvědomí její potřebu k dosažení svých cílů. Letta v tomto ohledu vnímá veřejnou podporu jako naprosto zásadní téma, nicméně současně připouští, že související nutná diskuze bude značně komplikovaná. Navrhuje proto nastolit rovnováhu mezi přísnějším vymáháním na národní úrovni a progresivním rozšířením podpory na unijní úrovni. Integrace by pak podle autora měla proběhnout také v rámci trhu s veřejnými zakázkami, zejména pak v oblasti inovací.
Pátá svoboda se má týkat inovací a vzdělávání
Jedním ze stěžejních bodů Lettovy zprávy je ustanovení páté svobody vnitřního trhu, jejíž cílem by měla být podpora „volného pohybu“ výzkumu, inovací a vzdělávání. Letta potřebu ustanovení této páté svobody odůvodňuje tím, že existující čtyři svobody volného pohybu nejsou schopny plně pokrýt potřeby 21. století, jakými jsou například digitalizace či prolínání zboží a služeb. Navzdory prostoru, který Letta této páté svobodě věnuje, není zcela jasné, co přesně by její zavedení přineslo a jak by se překrývala s již existujícími svobodami.
Letta se také věnuje potřebě podporovat podniky na vnitřním trhu, a to nejen malé a střední podniky, které se musí více zapojit do vnitřního trhu, ale také velké podniky. Cílem je, aby i velké společnosti mohly být v globálním měřítku ještě větší a konkurenceschopnější vůči globálním konkurentům. V tomto kontextu je klíčová podpora podniků právě ve fázi jejich růstu z malých firem na firmy velké. Toto stádium nazvané scale-up je slabým místem EU, kde řada firem vzniká, nicméně ve fázi růstu utíká do zámoří. Autor však zároveň upozorňuje na potřebu zachování evropského modelu, který se opírá o zásadní propojení mezi velkými a malými podniky a aktivně zajišťuje rovné podmínky. V této souvislosti Letta navrhuje ustanovit „Evropský kodex obchodního práva“ a vytvoření 28. (společného) režimu pro fungování podniků, který by byl doplňkový k 27 režimům členských států. Tento společný režim by tak měl podnikům zásadně usnadnit jejich působení na vnitřním trhu.
Rozšiřování EU pak Letta považuje za nejlepší nástroj na ochranu evropských zájmů a prosperity a také na udržení evropských principů jako je vláda práva. V tomto kontextu je podle Letty potřeba diskutovat nejen cíle, ale i metodu a načasování rozšiřování EU, ale i postupného rozšiřování výhod vnitřního trhu na kandidátské země. S tím bude zapotřebí změnit unijní kohezní politiku, kde Letta navrhuje ustanovit „Nástroj solidarity pro rozšiřování“.
Investice do bezpečnosti ať jdou více do evropského obranného průmyslu
V případě dalšího pilíře Lettovy zprávy, bezpečnosti, je EU vyzvána k zaujetí komplexního přístupu, přičemž Letta konstatuje, že Unie má v této oblasti nevyužitý potenciál. Průmyslová kapacita v oblasti bezpečnosti a ochrany musí projít radikální proměnou, což dokresluje na odlišných scénářích podpory Ukrajiny ze strany Evropy a Spojených státu. Na rozdíl od USA vynaložila Evropská unie 80 procent peněz na podporu bojující země na zbraně vyráběné mimo její teritorium. Proto Letta navrhuje vytvořit „Společný trh pro bezpečnostní a obranný průmysl“, pro který bude zapotřebí integrovat soukromé a veřejné finanční zdroje a propojit jej s NATO.
Jak zabránit odlivu mozků?
Letta také přichází s konceptem svobody setrvání (“right to stay”), který vnímá jako druhou stranu mince ke svobodě pohybu. Argumentuje, že výhody vnitřního trhu využívají zejména ti, kdo mají prostředky a dovednosti na využití příležitostí napříč EU. To se týká nejen unijních občanů, ale i velkých podniků, pro které není přeshraniční působení problematické.
Letta konstatuje, že pokud se tento nerovnoměrný benefit nezmění, může to ohrozit podporu vnitřnímu trhu a evropské integraci ze strany veřejnosti. Důvodem je zejména skutečnost, že třetina obyvatel EU žije v oblastech, které za posledních dvacet let začaly výrazně zaostávat za zbytkem Unie. A právě z důvodu omezených příležitostí jsou časti tito obyvatelé nuceni se stěhovat, čímž dochází k odlivu mozků. Lettovým lékem je zajištění kvalitních pracovních příležitostí a kvalitních veřejných služeb v místech, kde se tito obyvatelé rozhodnou žít.
V neposlední řadě Letta upozorňuje, že jakýkoli rozvoj vnitřního trhu musí zahrnovat i sociální dimenzi. Unijní normotvůrci by měly brát zvýšený ohled na sociální spravedlnost a soudržnost, rovné příležitosti, práva zaměstnanců a sociální ochranu. Rozvoj vnitřního trhu by současně měl být široce diskutován, a to skrze dialog v rámci Lettou navržené „Občanské konference“ v souladu s výstupy a cíli Konference o budoucnosti Evropy.
Zpráva přináší originální nápady, ne všechny jsou v souladu s českou pozicí
Z pohledu České republiky je zpráva velmi široce rozkročená do různých témat, leckdy pouze okrajově souvisejících s vnitřním trhem. Z toho důvodu je pouze malá část věnována skutečným konkrétním překážkám na vnitřním trhu v sektoru zboží a služeb, což by ČR nejvíce uvítala. Celkově lze ovšem ocenit, že Lettova zpráva přináší nové a často originální koncepty na zlepšení fungování ekonomiky nad rámec základních čtyř svobod, které však ještě budou muset být podrobeny detailnějšímu posouzení.
Zpráva obsahuje celou řadu různých opatření a návrhů, kdy některé z nich jsou rozpracovány podrobně v podobě cestovních map, zatímco jiné jsou jen zevrubně představeny bez detailních návrhů dalších kroků. Na základě tohoto lze sice dovodit, které oblasti jsou pro Lettu důležité a měla by jím být věnována maximální pozornost, není ale jasné, na základě jakého klíče byly tyto oblasti vybrány. Široký záběr zprávy je tak zároveň její největší slabinou, společně s nepříliš jasnou strukturovaností textu.
Zpráva pojmenovává relevantní problémy, které implicitně zasazuje též do probíhajících „velkých“ politických a akademických debat posledních let. Příkladem tohoto je upozornění na rozdíly mezi preferencemi skupiny obyvatel využívajících svobod vnitřního trhu (potažmo globalizace) a skupiny, jež je z různých důvodů využívat neumí nebo nemůže. Autor taková témata často dále doplňuje o politické konsekvence těchto nových politických dělících linií, například v podobě Brexitu.
Lze tedy hodnotit, že Letta správně rozeznal klíčový konflikt a klíčové problémy a navrhuje k nim relevantní řešení, které není vždy nutně v souladu s českou pozicí. ČR bude usilovat o to, aby zpráva v oblasti vnitřního trhu, který je pro ČR strategickou prioritou a základem konkurenceschopnosti českých podniků, přinesla toliko potřebný impuls ke zlepšení jeho fungování.
