Další zemí, kam začalo Česko „vyvážet“ svůj propracovaný systém turistického značení, je Mongolsko. Asijská země požádala o pomoc při vybudování své vůbec první turistické stezky Dugui Tsagaan. Seznam států, které přebírají české značení, by se mohl brzy rozšířit také o Kolumbii.
V kterém artiklu je Česká republika suverénní světovou jedničkou? V turistických značkách. Na samotném českém území je v současnosti vyznačeno už víc než 44 tisíc kilometrů pěších tras, což představuje jednoznačně nejhustší pokrytí ze všech zemí světa. Po desetiletí zdokonalovaný a prověřený systém ale Česko také stále více „exportuje“ i do dalších států, které chtějí posílit svůj turistický průmysl.
To je nejnověji i případ Mongolska. Asijská země vyhlásila letošek rokem cestovního ruchu a rozhodla se vybudovat vůbec první turistickou stezku na svém území. O pomoc požádala Českou republiku. Značení protne horský národní park Khan Bogd, který leží nedaleko hlavního města Ulánbátaru. První značka byla počátkem léta vyznačena na trase nazvané Dugui Tsagaan. „Náš klub podepsal smlouvu se Sdružením mongolských turistů. Projekt má pokračovat několik let a záměrem je i vyškolit místní mongolské značkaře,“ uvedl Pavel Přílepek z Klubu českých turistů.
Projekt reaguje na oživení cestovního ruchu v dříve opomíjené destinaci. „Čím dál tím víc turistů i Mongolů samotných rádo chodí do přírody, ale neexistuje tady žádný systém značení těch pěších tras. A protože řada Mongolů žila v České republice a znají naši zemi a samozřejmě i náš systém značení, tak oni sami přišli s tím, jestli by mohli náš systém převzít,“ uvedl při slavnostním zahájení projektu český velvyslanec v Mongolsku Jan Vytopil.
Značit začali studenti z Mendelovy univerzity
V první fázi se zatím v národním parku pustili do práce čeští značkaři. Na projektu se podílí brněnská Mendelova univerzita, která už dlouhodobě spolupracuje s Mongolskem také v oblasti ochrany a výsadby lesů. Studenti univerzity, kteří v září letěli do Mongolska v rámci této spolupráce, si tak vedle vědeckých podkladů přibalili i malířské náčiní. „Dva už mají na projektování tras naplánované bakalářské práce. Jejich cílem bude nejen samotný návrh stezky a doprovodné infrastruktury, ale také sběr informací o daném prostředí přímo v terénu,“ uvedl při startu projektu Václav Pecina z Mendelovy univerzity, který proškolil i prvního mongolského značkaře. Pecina dodává, že spolupráce bude zahrnovat také tvorbu informačních tabulí.
„Pěší turistika je v Mongolsku poměrně novým odvětvím turismu. V zemi stepí, které přecházejí do polopouště a pouště, kde obyvatelstvo kočovalo se svými stády za pastvou, nebylo nikdy pro podobné aktivity místo. S postupným usazováním ve městech ale začali lidé přírodu postrádat,“ vysvětluje Václav Pecina s tím, že doposud se domácí i zahraniční turisté museli spoléhat na trasy, které si sami naplánovali, nebo na improvizaci a doporučení místních lidí.
V Kolumbii je ve hře trasa přes páramo Santurbán
Další zemí, kde by se na stromech či kamenech mohl v budoucnu objevit systém českého značení, je Kolumbie. Jihoamerická země zažívala před příchodem covidu turistický boom, když v roce 2019 přivítala rekordních 4,5 milionů zahraničních hostů. Pandemie znamenala samozřejmě propad cestovního ruchu, ten se ale letos zase dostává do obrátek. Jen od ledna do května do Kolumbie dorazilo přes 2,2 milionu hostí, což představuje meziroční růst o 20 procent.
V zemi s úchvatnou horskou přírodou ale chybí jedno – značené stezky pro pěší. „Turistické značení zde prakticky zcela chybí. Současná administrativa navíc podporuje rozvoj cestovního ruchu včetně ekoturistických tras, což otevírá nové příležitosti poukázat na české know-how značení tras,“ konstatuje Bohdan Malaniuk, vedoucí ekonomického úseku a rozvojové spolupráce českého zastupitelského úřadu v Bogotě. Malaniuk zároveň připomíná, že i místní delegace EU chce v Kolumbii podpořit udržitelné a ekologicky šetrné budování turistické infrastruktury.
Konkrétně se rýsuje možné vybudovat trasu ve specifickém vysokohorském pásmu – takzvaném páramu – v departamentu Santader na severovýchodě země. Nedávno se v této věci spojil generální sekretář Klubu českých turistů s profesorem univerzity ve městě Bucaramanga, který má na starost projekt ekoturistické trasy v páramu Santurbán. Česká účast na projektu je zatím ve fázi úvah. Pro páramo, která je jakousi náhorní horskou tundrou, by ale každopádně mohl být systém ozkoušený v českých horách ideálním řešením.
Někde měří vzdálenost v kilometrech, někde v hodinách
České turistické značení se tak začíná používat už zhruba v desítce států a je v mezinárodním měřítku nejrozšířenějším standardem. Co na něm zahraniční zájemce láká? „Metodikou a kvalitou se řadí k nejlepším na světě. Značky lze použít v přírodě i ve městech, přispívá k tomu i jednoduchost pásové značky o rozměrech 10 krát 10 centimetrů,“ podotýká Václav Pecina. Náklady na tento systém jsou relativně nízké.
Česká metodika také stojí na značení vzdálenosti v kilometrech, což je přesnější. Některé země – například Francie, Itálie nebo Rakousko – totiž udávají v hodinách čas, který má překonání trasy trvat. To sice může odrážet náročnost terénu a převýšení, na druhou stranu jde ale zase o relativní údaj, protože každý turista jde jinou rychlostí.
České značky mají i v Rumunsku, Gruzii či Albánii
Turistické značení, které je založeno na českém systému, lze vidět už zhruba v desítce zemí světa. Od roku 2007 byla například dobrovolníky každoročně rozšiřována síť stezek na Ukrajině v oblasti Podkarpatské Rusi. V Rumunsku české značky pomáhají s orientací v oblasti Banátu, kde žije od 19. století komunita českých krajanů. V Chorvatsku lze vidět povědomé turistické značky na ostrovech Krk nebo Žirje. Přes hory Kavkazu navigují poutníky v gruzínském regionu Thušsko, kde mimo jiné dobrovolníci opravili i jeden tamější hrad. V albánských horách zase při tvorbě turistických tras Češi pomohli zároveň i se stavbou solární elektrárny či mostu přes řeku Narenth. Nejvzdálenějším místem, kde lze zatím české turistické značení vidět, je okolí brazilského města Batayporã. Má to svou logiku, protože město založil v 60. letech minulého století podnikatel Jan Antonín Baťa a tamější obyvatelé udržují s Českem čilé společenské a kulturní vztahy až do současnosti.
Takové značení nemáme ani na silnicích, smějí se Brazilci
Díky mnoha dekádám zdokonalování je české značení důkladně propracováno. To zarazilo třeba Brazilce, když se značily trasy v okolí baťovského města Batayporã. „Divili se, že tak složitými pravidly se u nich neřídí ani značení na silnicích,“ usmívá se podnikatel Pavel Šembera, který komunitu v brazilském městě opakovaně navštěvuje.
Vytyčení turistických stezek obvykle není komerční zakázkou a zhusta se na něm podílejí dobrovolníci. Česku ale dělá v zahraničí dobrou reklamu a otvírá i podnikatelům cestu k další spolupráci s turistickým průmyslem v té které zemi. Turistické značky tak vlastně propagují i obchodní značku jménem Česká republika.
