Katastrofální sucha srazila v uplynulé sezoně dopravu v druhém nejdůležitějším průplavu světa o víc než pětinu. Americký prezident Donald Trump navíc nyní tlačí na větší vliv USA na provoz kanálu. S touto vodní cestou přitom stojí a padá ekonomika celé Panamy.
Skoro by se dalo říct, že Panama rovná se Panamský průplav. Stát přesně o velikosti České republiky a jeho zhruba čtyři miliony obyvatel staví solidní rozvoj své ekonomiky a růst životní úrovně hlavně na uceleném systému služeb navázaných na provoz průplavu. V roce 2023 vzrostl HDP země meziročně o velmi slušných 7,3 procenta.
Průplav přitom generuje zhruba 23 procent veškerých státních příjmů Panamy. Nejde jen o mýto od projíždějících lodí, které ročně vynáší v přepočtu přes 100 miliard korun. Kolem 82 kilometrů dlouhé vodní cesty, která spojuje Tichý a Atlantský oceán, Panamci provozují spoustu průmyslových zón, skladů nebo přístavů. Na atlantické straně roste u průplavu ekonomické centrum Colón a na pacifické straně prosperuje metropole Panama City, která se stala se svými mrakodrapy zároveň nejbohatším městem Střední Ameriky a střediskem bankovních služeb pro celý region. A na velkolepý průplav, jehož součástí je i muzeum nákladní dopravy, se do země přijíždějí podívat miliony turistů. Ti nosí další peníze.
Lodí s hlubokým ponorem projelo jen deset tisíc
Není tudíž divu, že když staronový americký prezident Donald Trump pohrozil, že USA převezmou nad průplavem kontrolu, vyvolalo to mezi Panamci pozdvižení a vlnu protestů. Jde přitom v poslední době už o třetí těžkosti kanálu. Ten nejprve zaznamenal značný propad dopravy v době pandemie. Sotva se rejdaři z pandemického útlumu vzpamatovali, přišla do Střední Ameriky nejhorší sucha v historii. Loni tak v kanálu zkrátka nebylo dost vody. Provozovatelé průplavu museli snížit povolenou hloubky ponořené části lodí z 15,2 metru jen na 13,4 metru. Zároveň dočasně omezili počet velkých plavidel, která mohou denně průplavem projet: z 38 jen na 32.
Správa průplavu byla nucena na konci uplynulého roku konstatovat, že celkově se za celou sezonu propadl počet projíždějících lodí s hlubokým ponorem o 21 procent na méně než 10 tisíc. Finančně ovšem propad množství projíždějících lodí do jisté míry kompenzovalo rostoucí mýto.
Panama chce nyní výnosy z provozu kanálu využít hlavně na environmentální projekty v oblasti hospodaření s vodou. „Naše finanční strategie jsou doplněny iniciativami v oblasti životního prostředí, abychom zajistili udržitelnost provozu kanálu pro budoucnost,“ uvedl Ricaurte Vásquez Morales, správce průplavu. Mimo jiné roste klíčová přehrada na řece Indio, která by měla být hotova do roku 2030 a zajistit tak lepší kontrolu nad udržováním potřebné hladiny vody.
Námořní doprava míří k rekordům
Situace přitom není důležitá jen pro samotnou Panamu. Stav druhého nejdůležitějšího průplavu světa – po Suezu – ovlivňuje celý globální byznys a mezinárodní dopravu. Nejde jen o dodávky na americký kontinent. I když to může laika při pohledu na mapu světa překvapit, přes Panamský průplav prochází zároveň až 40 procent nákladní dopravy mezi Asií a Evropou.
Námořní kontejnerová doprava přitom loni rostla globálně až o pět procent a co do objemu se pohybovala na hranici historických rekordů. Evropské firmy i výrobci z dalších regionů se snažili preventivně předzásobit pro případ, že by došlo k dalším komplikacím v mezinárodní dopravě nebo k cenovým výkyvům. Letos by mohl podle reportu Xeneta Ocean Outlook 2025 meziroční růst poptávky po kontejnerové přepravě být celosvětově tříprocentní.
Z vysychající Panamy se ale stává úzké hrdlo námořních cest. Navíc i Suezský průplav má problémy, protože lodě do něj směřující ohrožují povstalci u pobřeží Jemenu. Na jedné straně tedy průplavy sužují problémy, na druhé straně je rostoucí objem námořní dopravy. Výsledkem této rovnice nemůže být nic jiného než tlak na růst cen dopravy. Příjmy z mýta v Panamě byly loni téměř 15 dolarů za každou přepravenou tunu, zatímco v předchozích letech to bylo jen kolem deseti dolarů.
Budou americké lodi osvobozeny od poplatků?
Do toho ještě přichází Donald Trump. Že by si USA mohly uzmout kontrolu nad kanálem zpátky, tím vyhrožoval už v době kampaně před prezidentskými volbami. V lednu hned v inauguračním projevu svou hrozbu zopakoval. „Vezmeme si ho zpátky,“ varoval. Spojené státy na počátku 20. století stavbu průplavu převzaly po Francouzích, kteří se dostali do finančních problémů. Od zprovoznění v roce 1914 pak kanál spravovaly až do roku 1999, kdy byl předán Panamě.
Trumpa ovšem dráždí rostoucí vliv Číňanů ve Střední Americe. Ti stojí mimo jiné za snahou vybudovat konkurenční plavební kanál v Nikaragui. Tento plán nicméně zatím zůstává hlavně na papíře: Jednak kvůli obrovským finančním nákladům, dále kvůli technickým překážkám pro samotnou stavbu. Číňané i proto svou pozornost stále víc soustředí na Panamu, s níž podepsali memorandum o spolupráci v rámci iniciativy Hedvábná stezka. Memorandum se obnovuje každé tři roky, naposledy bylo podepsáno v roce 2023.
Situaci se pokusil na začátku února urovnat americký ministr zahraničí Marco Rubio při jednání s panamským prezidentem José Mulinem. Panama nátlaku ustoupila a slíbila, že spolupráci s Čínou neprodlouží.
Zdálo se, že diplomatická potyčka je zažehnána. Záhy ale americké ministerstvo zahraničí znovu Panamce zvedlo ze židlí, když oznámilo: „Americká vládní plavidla mohou jezdit Panamským průplavem bez poplatku, což americké vládě ročně ušetří miliony dolarů.“ Podle Marca Rubia je absurdní, aby platily kanálu mýto vojenské lodi USA, které zajišťují jeho ochranu.
Zrušení mýta ovšem okamžitě popřela správa průplavu i panamská vláda. „Prohlášení amerického ministerstva zahraničí naprosto popírám, protože se zakládá na něčem, co je zcela nepravdivé,“ uvedl José Mulino.
Když se dva hádají… ušetří možná nakonec Evropané
Celá diplomatická přestřelka přitom není jen planou siláckou rétorikou, kterou Donald Trump počastoval kvůli byznysovým sporům už během prvních dní své vlády mnoho zemí. V případě Panamy má věc hlubší souvislosti a pro Panamce je tlak z USA mimořádně citlivou věcí. Vztahy obou zemí jsou už od vzniku středoamerického státu nadstandardní. Například panamská měna balboa je navázána v pevném kurzu jedna k jedné na americký dolar. V zemi se navíc běžně platit fyzickými dolarovými bankovkami. V roce 1989 také USA k jedné vojenské intervenci do Panamy skutečně přistoupily, když při bleskové operaci svrhly tehdejší režim generála Manuela Noriegy. Ten do Panamy zaváděl diktátorské praktiky a byl zapleten i do obchodu s drogami. Jakkoliv byla Noriegova vláda nesporně zločineckým režimem, dodnes mají Panamci k USA jistý ambivalentní postoj a Trumpovo vyhrožování silou je pro ně máváním červeným šátkem před očima.
V konečném důsledku by ale v určitém scénáři mohly ze situace získat nepřímo evropské firmy. Trump totiž určitě bude nutit Panamu přinejmenším ke korekci růstu mýta, které v poslední době stoupalo výrazně rychleji než obecná inflace. A případné krocení poplatků za průjezd průplavem se propíše do přijatelnějších cen mezinárodní dopravy pro všechny. Tedy jak v cenách dopravy pro evropské firmy, tak i ve zboží pro koncové spotřebitele.
