Bolívie přežila asi nejkratší pokus o vojenský převrat v dějinách. Kuriózní epizodou vyvrcholilo politické napětí v odlehlé zemi, která hledá cestu ven z ekonomických problémů a izolace. Vláda chce utlumit dotování cen benzinu a dalšího zboží a rozšířit obchod se zahraničím.
Hned dvě jihoamerické země, které byly dříve reklamou na „socialismus pro 21. století“, v posledních dnech plní stránky světových médií. A ne úplně v lichotivém světle. Venezuelu, odkud onen termín pro latinskoamerické země sympatizující s myšlenkami socialismu vzešel, rozbouřily zmanipulované prezidentské volby. Ty vyústily ve vlnu pouličních demonstrací a násilností.
To Bolívii čekají prezidentské volby až příští rok. Zemí ale zase otřásl v červnu kuriózní pokus o armádní puč. Do dějin se zapíše možná jako nejkratší převrat v historii. Ozbrojenci vedení generálem Juanem Josém Zuňigou se pokusili vniknout do prezidentského paláce v La Pazu. A generál ihned promluvil do médií s tím, že chce v zemi nastolit změnu: „Bude nová vláda a ministři, věci se jistě změní, ale naše země už takto dále pokračovat nemůže,“ řekl do kamer Zuňiga, který byl ale záhy zatčen a celý pokus o puč skončil za méně než tři hodiny. Veřejnost zůstala zmatena, čeho chtěla skupinka pučistů vlastně dosáhnout.
Dotace na pohonné hmoty mají klesnout o 100 milionů dolarů
V andské zemi taková situace není žádnou novinkou. Tento stát prošel od svého založení v roce 1825 už více než 190 pokusy o převrat, což dělá z Bolívie nechtěného světového rekordmana. Ten poslední incident letos v červnu poukázal na rostoucí vnitropolitické napětí, které vyvěrá z hospodářských problémů, jež země řeší.
Bolívii totiž docházejí finanční rezervy, které nakumulovala prodejem plynu a ropy. Bolivijská centrální banka oznámila, že k letošnímu lednu klesly její rezervy na 1,7 miliardy dolarů, zatímco před deseti lety měly výši 15 miliard dolarů.
Zisky z těžebního průmyslu tvoří polovinu veškerých příjmů Bolívie a také polovinu exportu. Vládnoucí socialistická strana MAS (Movimiento al Socialismo), která v zemi dominuje už téměř dvě dekády, z nich dlouhodobě dotuje štědré sociální programy a ceny potravin, pohonných hmot a dalšího zboží.
Například litr benzinu vyjde na zhruba 3,7 boliviana, což je v přepočtu asi 12 korun. Sociálně slabé rodiny dostávají příspěvek na děti, na nezaměstnané dospělé nebo pomoc příznačně nazvanou „poukaz proti hladu“. Tyto programy míří především na původní venkovské obyvatelstvo, které je jádrem voličů MAS.
Letos ale musela vláda prezidenta Arceho připravit plán k seškrtání podpory. Například dotace na pohonné hmoty mají do konce roku klesnout o 100 milionů dolarů. Utahování opasků přispělo k zvýšení už tak napjatého vnitropolitického napětí.
Bolivijská ekonomika ale hlásí i lepší zprávy. Inflaci se loni podařilo udržet poblíž dvou procent. Hrubý domácí produkt vzrostl o 2,2 procenta. I nezaměstnanost je podle oficiálních čísel až podezřele nízká na úrovni 3,4 procenta. Tento údaj je ale potřeba brát s rezervou. Mnoho Bolivijců pracuje v šedé ekonomice a venkov stále trápí nedostatek důstojných pracovních příležitostí.
Na severu prales, na jihu pustina, na západě velehory
Největší výzvou je ovšem pro Bolívii více rozvinout přeshraniční obchod. Tomu nesvědčí hlavně dvě okolnosti. Je to jednak právě socialistické zřízení v zemi – direktivní zásahy státu už dříve pocítily zahraniční firmy působící v těžbě plynu a ropy, což znejistilo i případné další investory.
„V roce 2022 Bolívie opět zaznamenala významný odliv přímých zahraničních investic ve výši 300 milionů dolarů, stejně jako v roce 2020,“ uvádí Souhrnná teritoriální informace (STI) českého Ministerstva zahraničních věcí. „Mezi hlavní důvody patří slabá právní ochrana, zejména co se vlastnických práv týče, složitý regulatorní rámec, korupce a nadměrná míra byrokratických překážek,“ dodává analýza.
Bolívie má nicméně vedle aktuálních společenských neduhů ještě druhý handicap, který platí dlouhodobě a vychází prostě z geografie. Jde o zeměpisně nejizolovanější zemi amerického kontinentu.
Jen stěží si lze představit složitější podmínky. Společně s Paraguayí je Bolívie jedinou zemí amerického kontinentu bez přístupu k oceánu. Ze severu a východu ji ohraničuje neprostupný Amazonský prales. Na jihovýchodě leží zase nehostinná pustina Gran Chaco. Na západě zemi od pobřeží Pacifiku izoluje masiv And dosahující výšky více než šesti tisíc metrů nad mořem. Jinak řečeno, Bolívii zásadně komplikuje obchod se zahraničím i mezinárodní dopravu přírodní překážky na všech stranách.
Má to i politický rozměr, když svůj jediný přístup k moři a tím pádem přímou bránu k světovému obchodu Bolívie kdysi ztratila v takzvané tichomořské válce s Chile. Přestože tento konflikt proběhl už na konci 19. století, stále komplikuje diplomatické vztahy obou zemí a Bolívie si kdysi ztracenou pobřežní oblast Litoral teoreticky stále nárokuje.
České firmy mají šance s kamiony, kompresory či čerpadly
Odlehlá země ve vnitrozemí Jižní Ameriky je tak zatím odkázaná hlavně na obchod s dvěma velkými sousedy – jejími největšími obchodními partnery jsou zatím Brazílie a Argentina. Třetí obchodní partner v pořadí je Čína. Evropská unie jako celek je na čtvrtém místě.
S Českou republikou je vzájemný obchod zatím velmi malý, loni byl jeho celkový objem na úrovni pouhých 200 milionů korun. Většinu českého exportu do Bolívie tvořily zbraně a munice, vlna, elektronické komponenty nebo sklo.
Jako vždy lze ale izolovaný trh, který je zatím mimo hledáček většiny světové konkurence, uchopit jako příležitost. Představuje víc než 12 milionů spotřebitelů. A protože má Bolívie jen velmi malou vlastní výrobní základnu, většinu výrobků musí dovážet. To se týká veškerého typu zboží počínaje osobními či nákladními vozy. „V minulosti byly navázány kontakty mezi bolivijskými zájemci a Avií-Daewoo a také s kopřivnickou Tatrou, jejichž zájmy zastupovala společnost Skobol, nicméně rozšíření českých kamionů brání neschopnost importéra nabídnout rozsáhlou servisní a prodejní síť a zejména finanční produkty usnadňující nákupy,“ uvádí analýza STI.
Ta jmenuje mezi dalšími českými výrobky, které by se mohly v jihoamerické zemi dobře uplatnit, například také domácí spotřebiče, čerpadla, kompresory, barviva nebo stroje pro důlní průmysl či zemědělství. Další šance představuje rozvoj energetiky, zejména získávání energie z obnovitelných zdrojů.
Projekt Boliviamar má zlepšit přístup k oceánu
Příležitost představuje také plán, který má pomoci Bolívii vymanit se právě z oné geografické izolace a pomoci jí s přístupem k moři. „Jednou z možností česko-bolivijské spolupráce by mohla být účast českých firem na projektu Boliviamar. Jde o celou řadu projektů zaměřených na industrializaci území 200 kilometrů čtverečních v okolí peruánského přístavu Ilo, které Bolívii poskytlo Peru na základě bilaterální dohody. Velmi zajímavým projektem je chystaná výstavba plynovodu do Ilo, kde by se plyn zkapalňoval a dál exportoval například do Asie,“ shrnuje STI.
Víc peněz pošle vláda do ekonomiky před volbami
Rozvoj zahraničního obchodu ale naráží na nedostatek peněz, který v Bolívii pociťuje státní pokladna i podnikatelé. „Nedostatek dolarů ztěžuje vládě a soukromému sektoru schopnost čelit platbám za dovozy, které mají v bolivijské ekonomice stále větší váhu,“ konstatuje publicistická analýza kanálu BBC News Mundo.
V nadcházejících měsících ale vstoupí do hry další faktor, který by mohl průtok peněz bolivijskou ekonomikou zase na čas rozproudit. Je to kampaň před prezidentskými volbami naplánovanými na příští rok. Očekává se, že vláda Luise Arceho, který usiluje o znovuzvolení, se bude snažit naklonit si voliče. S razantnějšími úsporami tedy nakonec posečká až na období po volbách a teď naopak napumpuje peníze do líbivých projektů. Bude to ovšem znovu na dluh, který atakuje úroveň 90 procent bolivijského HDP a dál roste. Loni byl například deficit státního rozpočtu víc než sedm procent.
Současný prezident si ale potřebuje koupit popularitu, protože vedle nepovedeného armádního puče nebo sílící opozice čelil v poslední době také rozkolu uvnitř samotné vládní strany MAS. Arce v ní soupeří s předešlým prezidentem Evo Moralesem, který po nepokojích v roce 2019 uprchl do exilu v Argentině. Oba někdejší souputníci jsou teď rivaly v boji o to, kdo bude příští rok prezidentským kandidátem strany MAS. Ať už ale nakonec volby vyhraje kterýkoli kandidát z vládního tábora či opozice, všichni vědí, že Bolívie a její ekonomika potřebují změnu.
Případné české vývozce čeká v této jihoamerické zemi oproti konkurenci jedna nezanedbatelná výhoda. Vnímání bolivijské společnosti je vůči českým výrobkům a firmám neutrální. Naproti tomu firmy ze Spojených států, Španělska, Velké Británie a dalších velmocí mohou v Bolívii narazit na negativní sentiment spojený s bolestivou zkušeností z dob kolonialismu a plundrování zdrojů.
Na rozcestí je i Venezuela
Také Venezuela coby druhá země, která patří k hlavním představitelům latinskoamerického „socialismu pro 21. století“, zakouší problémy. Onen termín ostatně prosazoval předešlý venezuelský prezident Hugo Chávez, ještě když jeho země těžila z vysokých cen ropy a financovala opulentní sociální programy. Chávezův nástupce Nicolas Maduro během uplynulých deseti let ale režim ve Venezuele přiostřil do podoby plnohodnotné diktatury. Kombinace špatného hospodaření a poklesu cen ropy nakonec přivedly kdysi bohatou zemi na pokraj ekonomického kolapsu doprovázeného astronomickou inflací a útěkem více než osmi milionů obyvatel do zahraničí – to je asi čtvrtina populace.
Obyvatelé s nadějí na změnu vzhlíželi k prezidentským volbám, které se konaly minulý týden. V nich všechny průzkumy předpokládaly drtivé vítězství opozičního kandidáta Edmunda Gonzáleze Urrutia. Venezuelské úřady ale nakonec označily za vítěze Madura. To odmítla uznat opozice i většina latinskoamerických států. Ve Venezuele od té chvíle probíhají pouliční protesty žádající, aby Maduro konečně odešel. Jednou z mála zemí, která ho ještě stále podporuje, zůstává právě Bolívie.
