Rok 2023: Kam zamíří koruna, cena nafty nebo trh práce?

Česko míří do recese, vysoká inflace trvá. Exportéři ale mohou vyhlížet v nadcházející sezoně i pozitivní momenty – třeba levnější pohonné hmoty nebo větší výběr mezi uchazeči o zaměstnání.

Když loni v lednu přicházely prognózy, co by eventuálně mohlo čekat v nadcházejícím roce exportéry, bylo v nich znát lehkou naději díky odeznění pandemie covidu-19. Ale hned v únoru přiletěla další nečekaná černá labuť. Rusko přepadlo Ukrajinu a všechno bylo rázem zase jinak. Po té zkušenosti je nutné i očekávání pro rok 2023 formulovat dvojnásob opatrně. Pokračující válka na Ukrajině zůstává nevyzpytatelnou divokou kartou, která ovlivní v konečném důsledku všechna odvětví ekonomiky.

Vývoz roste, nálada klesá

Čeští exportéři vstupují do nejisté sezony ještě v relativně solidní kondici. Zatím nejčerstvější statistika o objemu vývozu se týká října, kdy byl export dokonce výrazně vyšší než ve srovnatelném období před pandemií. „Meziročně v říjnu narostl o 17,2 procenta. Je to dáno také vyššími vývozními cenami. Růst je vidět i oproti roku 2019, a to o 15,1 procenta. Vývozu se i přes veškeré překážky stále daří. Podíváme-li se na aktuální statistiku zahraničního obchodu ze sektorového pohledu, ukazuje se, že mobilita, doprava a infrastruktura zůstávají pro české firmy perspektivní. Vývoz motorových vozidel vzrostl o 22,9 miliardy korun a vývoz elektrických zařízení o 8,6 miliardy,“ upozornil ředitel agentury CzechTrade Radomil Doležal.

Podle všeho ale to těžší teprve přijde. Problémy ekonomiky se v podnikovém sektoru projeví se zpožděním naplno až letos a Česká republika se nevyhne recesi. Na firmy tak doléhá pesimismus. Index nákupních manažerů z českého zpracovatelského sektoru byl v prosinci na hodnotě 42,6 bodu. Zůstává tedy hluboko v pásmu kontrakce pod 50bodovou hranicí a indikuje zhoršování nálady mezi výrobci. „Podobně jako v předchozím měsíci hlásí čeští zpracovatelé pokles objemu výroby, nových zakázek i zákaznické poptávky, zatímco pokračuje zdražování výrobních vstupů, hlavně pak energií. Nákladová inflace sice oproti předchozímu období zpomaluje, zůstává ovšem citelná. Firmy již v reakci na nepříznivou situaci reportují úmysl s koncem kalendářního roku propouštět zaměstnance a s utlumenou aktivitou počítají i v nejbližší budoucnosti,“ uvádí Vít Hradil, hlavní ekonom společnosti Cyrrus. „Zatímco dosud firmy dokázaly zdražování nákladů přenášet na kupující a udržovaly se ve výrobní pohotovosti pro případ, že dojde ke zlepšení situace, nyní již tuto naději postupně opouštějí. Převládá mezi nimi názor, že zvýšená výrobní inflace zůstane realitou po delší dobu, a zároveň nečekají, že by se brzy vzpamatovala poptávka. Logickou reakcí pak je omezování aktivit a redukce počtu zaměstnanců,“ vysvětluje Hradil.

Koruna? Nakonec silnější, než všichni čekali

Exportérům navíc přitěžuje i posilování koruny, která se včera dostala na nejsilnější hodnoty za posledních 11 let, téměř přesně na hranici 24 korun za euro. Příliš silná měna vývozcům nesvědčí, protože jim krátí výnosy v zahraničí a české zboží činí méně cenově konkurenceschopné.

Posilování koruny v posledních týdnech je přitom do jisté míry překvapením jak pro analytiky, tak i pro Českou národní banku. Ta musela naopak v průběhu uplynulého roku měnu opakovaně bránit před přílišným oslabením, když po začátku konfliktu na Ukrajině padala až k úrovni 26 korun za euro.

Na intervence použila centrální banka od května víc než 600 miliard korun ze svých devizových rezerv. V posledních týdnech ale nejenže ČNB intervenovat nemusí, ale koruna začala sama „bez pomoci“ posilovat, čistě pod vlivem trhu. „Důvody, které stojí za aktuálním posilováním koruny, se však popravdě hledají těžko. Celá řada domácích makroekonomických veličin totiž ukazuje spíše na to, že by koruna měla oslabovat nebo minimálně neměla posilovat. Namátkou hluboké schodky na běžném účtu platební bilance, negativní obchodní bilance, vstup české ekonomiky do hospodářské recese, zužující se úrokový diferenciál mezi úrokovými sazbami v ČR a v eurozóně,“ uvádí analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák.

Důvodem je tak zřejmě to, že obchodníci vidí jasnou vůli ČNB i jejího guvernéra Aleše Michla v případě potřeby silnější úrovně koruny dále bránit. „Podle Michla je mix poměrně vysokých úrokových sazeb, nejvyšších od roku 1999, a právě silné koruny účinný v protiinflačním boji. To mezinárodním devizovým obchodníkům dává jasnou indicii, že ČNB je připravena případně intervenovat za silnější korunu i v letošním roce,“ říká Lukáš Kovanda, analytik Trinity Bank.

Současná rekordní hodnota koruny ale zřejmě překvapila i centrální bankéře. Samotná ČNB totiž ve své zatím poslední listopadové prognóze předpokládala, že v roce 2023 česká měna zamíří někam k úrovni 24,80 za euro.

Jak se proti výkyvům kurzu zajistit?

Jakkoliv silná koruna tlumí dovezenou inflaci, pro exportéry je další komplikací. Ještě víc než samotný kurz je ale trápí jeho nečekané výkyvy, které krátí výnosy v zahraničí. „Pro řadu společností jde i při relativně mírném kurzovém pohybu v součtu o milionové částky, což může být v dnešní době napjatých rozpočtů výrazný zásah do podnikání. Na základě našich zkušeností vždy doporučujeme, aby si u každého obchodu zafixovaly alespoň polovinu jeho objemu,“ říká Tomáš Kudla, obchodní ředitel společnosti Ebury pro Česko a Slovensko.

Pro zajištění kurzového rizika podle něj mohou firmy volit obecně ze dvou možností. „První z nich je takzvaný fixní forward, při němž si na začátku zajištění společnosti zvolí pevnou cenu, za kterou budou cizí měnu konvertovat. Mají tak naprostou jistotu, že v době splatnosti obdrží nebo naopak vydají vždy tolik korun, kolik si naplánovaly,“ shrnuje Tomáš Kudla. Výhodou tohoto postupu je jistota, nevýhodou to, že vývozce nemůže vydělat více při příznivém vývoji kurzu.

Šanci dosáhnout v určité míře obojího dává druhá metoda, tedy window forward. „Předchází kurzovým ztrátám, ale částečně umožňuje společnostem profitovat z příznivého vývoje směnného kurzu. Firma se v zásadě se svým zajišťovatelem domlouvá na tom, že od něj v určitém časovém okně odkoupí cizí měnu za předem stanovenou částku, případně že mu ji za tuto částku prodá, a to v předem definovaném objemu. Window forward ale firmě v případě, že je to pro ni výhodné, umožňuje směňovat cizí měnu za aktuální kurz. Pokud si tedy například exportér zajistí svůj obchod s kurzem 24,50 za jedno euro, ale měna v průběhu roku oslabí na 25 korun, může ke konverzi využít aktuální kurz. Naopak pokud by koruna posílila, stále má jistotu, že za svá eura dostane minimálně 24,50,“ vysvětluje Tomáš Kudla.

O práci může přijít na sto tisíc lidí, zní pesimistický scénář

Jak to bude se zaměstnanci? Proti sobě půjdou dva trendy. Zatímco koncem loňského roku nezaměstnanost zatím stagnovala na úrovni 3,5 procenta, nyní se už začne přicházející recese s velkou pravděpodobností projevovat nelítostně právě i na růstu počtu lidí bez práce. Na druhou stranu ale budou muset firmy dál bojovat o udržení nebo získání kvalitních pracovníků určitých profesí.

Podle prognózy Hospodářské komory ČR by letos měla nezaměstnanost stoupnout na čtyři procenta. Analytik Lukáš Kovanda očekává ještě výraznější růst a to už hned od tohoto měsíce. „Propouštění lze očekávat už v lednu 2023. To proto, že ke konci roku skončily řadě zaměstnanců pracovní smlouvy na dobu určitou. A také z toho důvodu, že od nového roku firmám nabíhají nové ceníky energií, mnohdy již nezafixované na úrovni z doby před válkou na Ukrajině, takže čelí často dramaticky navýšeným, byť zastropovaným cenám energií,“ vysvětluje Kovanda. „Míra nezaměstnanosti v tuzemské ekonomice letos může vystoupat až na pět procent. To by znamenalo, že o práci by přišlo více než 100 tisíc lidí. Z velké části by se jednalo o pracovníky zpracovatelského průmyslu, jehož podniky často čelí vyšším nákladům na energie než většina jiných segmentů ekonomiky,“ dodává analytik.

Určitý umírněný růst dosud nezdravě nízké nezaměstnanosti může ale podle některých analytiků ekonomice prospět. Díky větší konkurenci mezi uchazeči budou firmy méně „vydíratelné“ potenciálními zaměstnanci a v některých oborech se zvýší z pohledu zaměstnavatele možnost výběru.

Místo růstu platů firmy nabídnou benefity

Na druhou stranu stále přetrvává nedostatek některých profesí – exportéři pociťují především nouzi o pracovníky v IT, technické specialisty, vyučené řemeslníky, ale také účetní nebo HR specialisty. Rozdíl oproti dřívějšku je, že hlavním nástrojem přilákání nebo udržení kvalitních lidí už nebudou přemrštěné mzdy – mnoho podniků si jejich přílišný růst prostě nemůže kvůli dalším rostoucím nákladům dovolit. Podle prognózy Hospodářské komory vzrostou mzdy letos v meziročním srovnání nominálně o sedm procent. Podle stejné prognózy by ale inflace za celý rok 2023 měla dosáhnout 10 procent, takže reálně budou mzdy stejně jako loni klesat.

Jednou z cest, jak se podniky snaží pracovníky motivovat, jsou tak stále více zaměstnanecké benefity. „Čechů, kteří nemají od svého zaměstnavatele k dispozici žádný benefit, je stále méně. Podle aktuálních dat je v takové situaci jen 11 procent zaměstnanců. Podíl lidí bez zaměstnaneckých výhod klesl oproti roku 2021, kdy to bylo 13 procent,“ říká Radka Košíčková z portálu Platy.cz, který zpracoval analýzu aktuálního vývoje v oblasti benefitů.

Loni se podle této analýzy výrazně zvýšilo rozšíření finančního bonusu pro zaměstnance, kteří do firmy doporučí nového člověka. Bonus obdrží od zaměstnavatele v takovém případě 18 procent lidí.

Více podniků také začalo vyplácet „odměnu za věrnost“. Podíl zaměstnanců, kteří při výročí ve firmě dostávají vyplacený bonus, vzrostl na 18 procent, zatímco v roce 2018 to bylo jen 14 procent. Už 24 procentům zaměstnanců umožňují firmy vybírat si takzvané sick days. Ještě v roce 2020 přitom šlo o necelých 20 procent. Oblíbeným benefitem, který plynule navázal na dobu pandemie a který v některých nevýrobních podnicích kompenzuje zmrazení mezd, je pak práce na home office.

Situaci s plynem zachraňuje počasí

V cenách plynu a ropy coby klíčových komodit ovlivňujících náklady podniků začíná letošní rok optimisticky. Cena zemního plynu na klíčové burze v Nizozemsku klesla pod hranici 77 eur za MWh a je tak už dokonce nižší, než byla před začátkem války na Ukrajině. Pro srovnání v srpnu se při cenovém vrcholu krátce plyn podíval až na úroveň 345 eur za MWh.

Zlevňování je ale dobrou zprávou zatím hlavně pro českou státní pokladnu, protože pokud se cena na nižších úrovních udrží, stát by nakonec mohl letos utratit za zastropování cen energií méně než očekávaných 170 miliard korun.

Situaci s plynem nahrává abnormálně teplé počasí, které začalo už na podzim a pokračuje i v zimě, a také neobvykle vysoká naplněnost zásobníků v celé Evropě. Konkrétně v České republice na konci roku dokonce mírně stoupala, což je v tomto období roku nezvyklé, a činí teď víc než 86 procent. Jisté díky tomu je – pokud ještě nepřijdou extrémní a dlouhotrvající arktické mrazy –, že riziko nuceného dočasného uzavření některých provozů nehrozí a že by letos měl být dostatek plynu jak pro domácnosti, tak pro podniky.

Ropa padá ve strachu z recese a nové vlny pandemie v Číně

Bezprostřední úleva na nákladech je znát u pohonných hmot. Cena naturalu 95 se v Česku počátkem roku drží kolem hodnoty 36,50 koruny za litry a cena nafty kolem 37,85 koruny. Pohonné hmoty se tudíž také vracejí na cenovou hladinu před začátkem války na Ukrajině. Do zlevnění se promítly menší marže rafinerií i pokles cen ropy. Zatímco po invazi ruských vojsk vystřelila cena ropy typu Brent nad 130 dolarů za barel, v současnosti osciluje kolem úrovně jen 80 dolarů. Vedle obav z globální recese se do jejího zlevnění promítl i strach z vyhrocení pandemické situace v Číně, kde aktuálně hrozí po zrušení hygienických opatření nákaza dalších milionů lidí covidem-19 a z toho plynoucí rostoucí problémy pro ekonomiku. U ropy, plynu i dalších komodit také sehrává pozitivní roli zmíněná silná koruna, která jejich nákup v dolarech či eurech zlevňuje.

Je otázkou, jestli se křivka ceny ropy neobrátí od začátku příštího měsíce. Od února začne na pět měsíců platit zákaz prodeje ruské ropy do zemí, které na ni zavedly cenový strop ve výši 60 dolarů za barel. Na tomto opatření, které se vztahuje na komoditu přepravovanou po moři, se dohodly státy G7, Evropská unie a Austrálie. Podle očekávání analytiků by ale odvetný krok Ruska neměl mít na globální trh a cenu komodity příliš velký vliv.

Konkrétně u nafty, která je klíčová pro většinu výrobních podniků, navíc hraje v rámci České republiky pozitivní roli pomoc vlády, která – na rozdíl od benzinu – u nafty zatím ponechala v platnosti sníženou sazbu spotřební daně o 1,5 koruny za litr.

Alespoň jeden z velkých nákladů většiny firem, tedy pohonné hmoty, by tak v přicházejícím druhém inflačním roce mohl zůstat relativně nízký.

Tomáš Stingl