Pro české exportéry je Chile lákavé jako jedna z nejvyspělejších zemí Latinské Ameriky. Některá odvětví ekonomiky tam v současnosti procházejí rychlým rozvojem a hledají dodavatele technologií.
Klíčovým odvětvím hospodářství v Chile je těžba nerostných surovin. Jihoamerická země má přední pozici v těžebním průmyslu na světě, a to především v produkci mědi, lithia, molybdenu, zlata a stříbra. Jedná se zároveň o hlavní průmysl v zemi.
Chile je největším producentem mědi, jódu a rhenia na světě a druhým největším producentem lithia, molybdenu a bóru. Ze 67,5 procenta je těžební průmysl v Chile tvořen soukromými firmami, zbytek připadá především na státní společnost Codelco. Existuje zároveň několik skupin velkých mezinárodních společností, které zde mají prostřednictvím koncesí povolení provozovat některé doly právě na měď, lithium, zlato a stříbro.
Z rekordní pandemické ceny měď klesla níže
Zatímco v roce 2021 a 2022 byly pro pandemií částečně postižený těžební průmysl vzpruhou rekordní ceny mědi, které se držely nad úrovní 4 dolarů za libru, po prvním kvartálu v loňském roce poklesly světové ceny pod tuto hladinu a podle odhadů se bude i po zbytek letošního roku průměrná hodnota tohoto kovu na světových burzách držet okolo 3,85 dolaru.
Na ceny mědi má v současnosti největší dopad síla poptávky ze strany jejího největšího odběratele, tedy Číny. Zatímco ceny mědi Chile samo o sobě příliš ovlivnit nemůže, největší výzvou je neustále se snižující výnosnost z každé vytěžené tuny mědi, což zvyšuje nákladovost těžby a má negativní dopad na konkurenceschopnost celé ekonomiky. Ve španělštině se pro tento fenomén vžil pojem Ley de Cobre (nezaměňovat s dříve platným zákonem Ley Reservada del Cobre o povinných odvodech části zisků z těžby na armádu). Z tohoto důvodu již některé doly byly nuceny přejít z technicky méně komplexní povrchové těžby na hlubinnou těžbu. Týká se to mimo jiné také největšího měděného dolu na světě Chuquicamata.
Již pátý rok v řadě také klesla absolutní produkce mědi, a to na 5,3 milionu tun. Největším viníkem v tomto ohledu byla národní těžební společnost Codelco, jež zaznamenala loni snížení produkce ve všech svých dolech. S ohledem na uskutečněné investice do svých provozů by však již v roce 2024 měl nastat obrat a objem roční produkce mědi by měl postupně narůstat až do svého pomyslného vrcholu 6,9 milionů tun v roce 2030.
Největším externím nebezpečím pro chilský těžební průmysl je sousední Peru, jehož měděné doly na jihu země nejsou zatím tolik vytěžené a dobývání rudy je tak méně nákladné. Zde bude vývoj záležet primárně na tom, zda se podaří po prezidentský volbách v roce 2026 alespoň částečně stabilizovat politickou situaci v Peru.
Těžba má být šetrnější k přírodě, většina změn je ale zatím symbolických
Přestože v uplynulých dekádách Chile opakovaně zažilo střídání levicových a pravicových vlád, těžební průmysl je pro národní hospodářství nenahraditelný a vždy tak byl ve středobodu zájmu. V souladu s prioritou dosažení uhlíkové neutrality, která je všemi chilskými institucemi pravidelně deklarována, je v uplynulých letech nesporně kladen větší důraz na implementaci zelených a inteligentních technologií do těžby. Jejich skutečný dopad je mnohdy spíše symbolického charakteru, energetická náročnost odvětví je však nesporná. Codelco každou vteřinu spotřebuje průměrně 5500 litrů vody a jeho provoz vyžaduje 10 procent veškeré elektrické energie vyrobené v Chile.
Největší změnou v posledních dvou letech je opětovné nabytí důležitosti lithia, jež bylo přechozími vládami vědomě upozaďováno zejména kvůli dopadu jeho těžby na životní prostředí.
Když se současný levicový prezident Gabriel Boric v roce 2022 ujal svého úřadu, panovaly všeobecné obavy ohledně budoucnosti těžebního průmyslu, rušení dlouhodobých koncesí na těžbu či znárodňování. Nakonec zvítězila důležitost zachování image Chile jakožto atraktivní země pro příliv přímých zahraničních investic a zahraniční investoři tak opět získali důvěru v chilskou ekonomiku. I přesto ale byly Boricem představeny v roce 2023 dva kontroverzní návrhy: Nejprve poplatky za těžbu nazvanou royalty mineros a poté plán na změnu struktury těžby lithia na severu země. Royalties již v tomto roce vstoupily v platnost a také budoucnost lithia dostává čím dál tím zřetelnější obrysy.
Jaká bude budoucnost těžby lithia?
Chile má po Bolívii a Argentině největší zásoby lithia na světě, na severu země u hranic právě s těmito dvěma zeměmi se nachází 11 procent světových zásob tohoto bílého kovu. Zároveň je v současnosti Chile druhým největším producentem lithia na světě po Austrálii, která však má o 40 procent méně zásob.
Zatímco objem těžby lithia byl v předchozích letech mírně navyšován, bylo tomu tak méně než v Austrálii, Argentině, Kanadě nebo Číně a tržní podíl Chile postupně klesal. Nová vláda to však chce změnit. V dubnu roku 2023 prezident Gabriel Boric představil Národní lithiovou strategii (Estrategia Nacional del Litio), která je mnohými stranami nepřesně interpretována jako znárodnění tohoto odvětví. Prioritou je vytvoření nového právního a regulatorního rámce, který by nahradil ten komplikovaný stávající pocházející z roku 1979. Chile má nákladovou výhodu, neboť na rozdíl od Austrálie těžba na salarech probíhá povrchově, a ne hlubině. I tak však budou doly vyžadovat v následujících dekádách významné investice, aby byla úroveň těžby zachována.
Podle Boricových slov by Chile mělo využít rostoucí světové poptávky po tomto kovu (kvůli elektromobilitě zažívá ročně až 30procentní nárůst), rostoucích cen a svých rezerv. Původně měla být za tímto účelem založena zcela nová státní společnost pro těžbu lithia, která by chilské doly spravovala a lithium těžila.
Tato varianta by byla ale politicky velice složitě průchodná, a proto se v květnu 2024 dohodla národní těžební společnost Codelco a chilská soukromá společnost SQM na vytvoření zcela nové státně-privátní entity. Ta bude mít koncesi na těžbu lithia na největším chilské solné pláni Salar de Atacama až do roku 2060 a Codelco v ní bude mít majoritní podíl v podobě 50 procent plus jedné akcie. V současnosti má platnou licenci na těžbu v Chile kromě SQM také americká společnost Albemarle, která má povolení těžit až do roku 2043 (SQM oficiálně do roku 2030). Vláda doufá, že i s touto společností povede vzájemný dialog a že bude souhlasit s předáním dolů státu ještě dříve, než jim licence na těžbu vyprší.
Iniciační fáze projektu byla ukončena 18. června 2024, kdy vláda ve spolupráci se státními institucemi vyzvala subjekty působící v oblasti těžby lithia, aby v případě zájmu o účast na Národním plánu na těžbu lithia předložily návrhy na svůj projekt. Celkem se přihlásilo 54 firem z 10 zemí s 88 projekty, jimž vláda nabídla k dispozici předem determinovaných 26 salarů. Nyní bude muset být určeno, jakými mechanismy bude chilské ministerstvo těžby udělovat jednotlivým soukromým subjektům koncese na těžbu a jak silná bude role státu. Vyjma zmiňovaného resortu jsou do vytváření této strategie zapojena také Ministerstvo hospodářství, financí a zahraničních věcí a agentury Invest Chile a CORFO.
Opět se zde však potvrzuje jistá míra kontradikce v mnoha ohledech pro současnou vládu typická. Zatímco v minulosti byla z opozice velkým kritikem těžebního průmyslu kvůli jeho dopadům na životní prostředí, nyní stojí právě ona za znovuzrozením zájmu o lithiové solné pláně na severu země, jejichž těžba nemůže být už ze své podstaty nikdy zelená. A stejně tak si Boric nedlouho po vydání Národní lithiové strategie uvědomil, že bez (jím v mnoha příležitostech tolik kritizovaných) zahraničních investorů kvůli své nákladové a technologické náročnosti nebude možné ambiciózní plán uskutečnit. A brzy tak vláda opět soukromým těžebním společnostem opět do tohoto odvětví otevřela dveře.
Zelený vodík může být palivem budoucnosti
Energetický průmysl byl vždy v případě Chile středobodem zájmu, zejména kvůli přírodním podmínkám na severu a na jihu země, jež jsou příznivé pro výrobu zelené energie z obnovitelných zdrojů. Především z tohoto důvodu začaly novinové titulky v posledních letech ve spojitosti s Chile plnit zprávy o množících se projektech na produkci zeleného vodíku – označovaného jako nejlevnějšího alternativního paliva na světě.
Aby mohly být v průběhu výroby tohoto paliva odděleny od sebe molekuly vodíku a kyslíku, musí v elektrolyzéru nejprve projít elektřina vodou. Pokud pro tento účel vzniká elektrická energie pomocí obnovitelných zdrojů, je vodík na výstupu procesu označován jako zelený.
Do roku 2050 by měl tento zdroj představovat až 12 procent veškeré vyrobené energie na světě. Základním předpokladem je však to, aby byla elektřina použitá na výrobu vodíku levná a pokud možno také zelená. Právě tato skutečnost doposud bránila masovému rozšíření vodíku jako zdroje energie a také proto je Chile (ale také například země jako Maroko nebo Namibie) vytipováno jako jeho hlavní vývozce v budoucnu.
V současnosti už více než 60 procent elektrické energie v Chile pochází z obnovitelných zdrojů a do roku 2040 by měla být zavřena většina ze zbývajících 21 uhelných elektráren. Pokud se navíc vyrobený vodík smísí s molekulami oxidu uhličitého, vzniká syntetický amoniak, který může být použitý jako hnojivo – nejen pro chilské zemědělství důležitý produkt.
Stejně jako v ostatních sektorech i zde čeká chilskou vládu množství výzev, pokud se touto cestou vydá. Zelený vodík by byl z velké části vyráběn v pouštních oblastech na severu Chile prostřednictvím solární energie a na jihu v Patagonii v regionu Magallanes pomocí větru a vody. Oba regiony patří k těm méně rozvinutým a ten na jihu země dokonce ani není se zbytkem Chile propojen silnicemi, veškeré zásoby musí být přiváženy po moři. Pokud by v něm za tři dekády mělo být vyráběno 13 procent veškerého zeleného vodíku na světě, jak v roce 2021 předpověděla chilská vláda, musel by být transformován k nepoznání. V případě, že by zdrojem energie na těchto 126 GW měl být pouze vítr, musely by větrné elektrárny pokrývat plochu 13 tisíc kilometrů čtverečních.
A také jako je tomu například v těžebním průmyslu, i v tomto odvětví se předpokládá uskutečnění většiny investic mezinárodními společnostmi. Jedná se totiž o nemalé částky – podle odhadu chilského ministerstva energetiky o 45 miliard dolarů do roku 2030 a v roce 2050 by investice do zařízení na výrobu zeleného vodíku měly dosáhnout 330 miliard dolarů. Aby se vládě podařilo udržet přidanou hodnotu v chilských rukách a nebyla odváděna na dividendách jako je tomu v případě těžebního průmyslu, bude potřeba vytvořit odpovídající legislativní rámec.
Potravinářský průmysl je na vzestupu, představuje příležitosti pro české firmy
Zatímco veškerá pozornost chilské vlády je dlouhodobě upřena na rozvoj těžby a energetiky, přeci jen existuje jedno průmyslové odvětví, jež v Chile zažívá každý rok růst. Potravinářskému průmyslu se podařilo s pomocí rozsáhlých investic v posledních letech znásobit objem a některé produkty již tvoří podstatnou část celkových vývozů země.
Nejvíce ziskový a zároveň nejvíce kontroverzní je lososí průmysl. Lososi jsou po mědi druhým nejvýznamnějším vývozním artiklem Chile (5,5 procenta podíl na exportech v minulém roce) a roční obrat tohoto průmyslového oboru je zhruba 8 miliard dolarů. V zemi má licenci na chov a zpracování lososů více než 400 subjektů a jedná se tak o významnou součást ekonomiky v regionech jako Los Lagos, Aysén nebo Magallanes, v nichž navíc zaměstnává více než 60 tisíc osob. Po Norsku se zároveň jedná o největšího producenta této ryby na světě, a to se zhruba 38procentním tržním podílem.
I přesto jsou ale producenti lososů často kritizováni, neboť farmy se často nachází v zákonem chráněných fjordech, kde svými aktivitami způsobují mnohdy nevratnou degradaci mořského dna a úniky lososů z chovných klecí negativně ovlivňují tamější mořskou biosféru. V uplynulých letech odvětví zažívá stagnaci. Největšími jeho výzvami je tak zachování ziskovosti i navzdory stále se zpřísňujícím pravidlům na ochranu životního prostředí, zabránění vzniku a šíření různých druhů onemocnění, boj proti negativnímu vnímání ve společnosti a především inovace.
Zahraniční kancelář CzechTrade Chile se s nejvýznamnějšími producenty, zpracovateli a vývozci lososů již opakovaně setkala a představila jim řešení, jež mohou nabídnout české firmy. Nejprve tomu tak bylo během mise do loďařského průmyslu v listopadu 2022 a poté v dubnu 2024 v rámci individuální zakázky jako doprovod české firmy Gryf HB. Stále i navzdory současným výzvám v odvětví platí, že lososí farmy patří mezi velice bonitní klienty a často poptávají výrobky, jež mají české společnosti ve svém portfoliu.
Přečtěte si více o úspěšné spolupráci českých dodavatelů s rybími farmami v Chile
Ve velkém Chile vyváží i borůvky, třešně nebo kiwi
Rekordních hodnot v minulém roce dosáhl mimo jiné také obchod s ovocem. Chile bylo po Spojených státech, Španělsku, Mexiku a Nizozemsku největším vývozcem nezpracovaného ovoce na světě s objemem v hodnotě téměř sedmi miliard dolarů. Mezi plody, jejichž export z Chile je v současnosti na vzestupu, patři třešně, borůvky, kiwi a vinná réva. Mezi hlavní odběratele chilského ovoce patří Čína, USA a země Evropské unie. Export usnadňují zejména dohody o bezcelním obchodu, které má Chile uzavřeno se všemi hlavními obchodními partnery. Také toto odvětví však čelí výzvám, a to především v podobě klimatické změny, narůstající mezinárodní konkurence a nedostatku inovací.
Chile v uplynulých letech zažívá významné výkyvy klimatu a v některých oblastech tisíciletá sucha střídají záplavy. Co se konkurence týče, zde největší nebezpečí představuje sousední Peru, jehož vývozy ovoce rovněž dosahují rekordních hodnot. Zaměřuje se navíc na pěstování obdobných plodin a navíc má v některých regionech výhodu v podobě dvojí sklizně v průběhu roku a levnější a dostupnější pracovní síly. Pokud si tedy Chile bude chtít udržet svoji pozici ve světovém obchodu s ovocem současným výzvám navzdory, nevyhne se adoptování nejmodernějších technologií inteligentního zemědělství a chytré závlahy.
Do Chile poletí mise zaměřená na potravinářský průmysl
Na regionální poměry na velmi dobré úrovni, avšak s poptávkou po inovacích a nových technologiích, se v Chile nachází také mlékárenský, pekárenský či masný průmysl. Zahraniční kancelář CzechTrade Chile v druhém čtvrtletí roku 2025 proto bude pořádat odbornou technologicko-obchodní misi do potravinářského průmyslu, jejímž posláním bude představit českým firmám jejich potenciální obchodní partnery v Chile a jednat o navázání spolupráce. Kdo má o účast na misi předběžný zájem, může se obrátit na zahraniční kancelář CzechTrade Chile.
