Počet turistů cestujících po světě je stále třikrát menší, než byl před vypuknutím pandemie. Podle expertů se obor vrátí k normálu nejdřív v roce 2024. V některých státech Asie nebo Karibiku zatím propad cestovního ruchu ruinuje hospodářství jako celek.
Je předvečer pandemie. Nikdo zatím netuší, že se kdesi v nitru Číny začíná nekontrolovaně šířit smrtící virus, který do půl roku bleskově zamoří celou planetu. Analytici zatím v klidu počítají výnosy globálního turistického ruchu. Daří se mu jako nikdy. V sezoně 2019 přispěl do globálního HDP závratnými 8,9 bilionu dolarů. Do nejnavštěvovanější země světa, což je Francie, přijelo za jediný rok 90 milionů návštěvníků. Z toho do Paříže coby nejnavštěvovanějšího města planety skoro 38 milionů cestovatelů.
Začínají cestovat i početné asijské nebo africké národy, které si to dříve nemohly dovolit. Množství lidí na cestách tak atakuje historicky rekordní hranici 1,5 miliardy turistů. Statistika mezinárodních příjezdů i výnosů turistického průmyslu je už 30 let křivkou směřující prakticky nepřerušeně pořád vzhůru. Turistický průmysl si užívá zlaté období. Tvoří skoro desetinu světového HDP a pracovních příležitostí.
A pak se objeví covid-19.
Je o dva roky později. Turistické odvětví se sbírá z popela. V prvním roce pandemie, tedy v roce 2020, byl pád oboru závratný. V globálním měřítku ubylo meziročně 1,1 miliardy turistů, čímž se odvětví rázem vrátilo někam na úroveň začátku devadesátých let. O práci přišlo 100 až 120 milionů lidí.
Šok ještě příliš neodezněl ani v roce 2021. Světová organizace cestovního ruchu v minulých dnech oznámila, že v uplynulé sezoně zaregistrovala jen lehký růst globálního turismu o čtyři procenta na 415 milionů mezinárodních příjezdů. Obor tak pořád zůstává ve srovnání s rokem 2019 o 72 procent níže.
| Nejnavštěvovanější země před pandemií (v roce 2019) | Počet návštěvníků | |
|---|---|---|
| 1. | Francie | 90 milionů |
| 2. | Španělsko | 84 milionů |
| 3. | Spojené státy americké | 79 milionů |
| 4. | Čína | 68 milionů |
| 5. | Itálie | 65 milionů |
| 6. | Turecko | 53 milionů |
| 7. | Mexiko | 45 milionů |
| 8. | Thajsko | 40 milionů |
| 9. | Německo | 39 milionů |
| 10. | Anglie (část Spojeného království) | 37 milionů |
Finanční krize i SARS byly proti covidu jen odvarem
Tak dramatický propad je pro firmy v oboru novou zkušeností. V moderní éře nikdy nezažily takový pád. Předchozí krize totiž měly v porovnání s tou poslední na turistický ruch jen nevelký vliv. „Od roku 1980 počet mezinárodních příjezdů raketově stoupal z 277 milionů na téměř 1,5 miliardy turistů v roce 2019. Dvě největší krize – tedy epidemie nemoci SARS v roce 2003 a globální finanční krize v roce 2009 – byly jen drobnými propady ve srovnání s pandemií covidu-19,“ uvádí ve své analýze portál Statista. Během jmenované epidemie SARS ubyly meziročně v globálním trhu pouze dva miliony turistů. V době finanční krize byl pokles už výraznější, asi 37 milionů lidí.
I pokud letos začne pandemie odeznívat, bude podle Světové organizace cestovního ruchu návrat oboru k normálu bohužel trvat ještě poměrně dlouho. Podle její prognózy by měl letos počet mezinárodních příjezdů stoupnout meziročně o 30 až 78 procent. To by ale celkově stále znamenalo asi jen poloviční úrovně oproti době před pandemií.
Pomalý rozjezd oboru předpokládá i průzkum mezi panelem odborníků, který organizace provedla. „Většina expertů (64 procent) nyní očekává, že mezinárodní příjezdy se vrátí na úroveň roku 2019 nejdříve v roce 2024 nebo později,“ informovala organizace.
Ekonomika Macaa se scvrkla na polovinu
Problém je samozřejmě v tom, že černé roky cestovního ruchu zasahují mnoho oborů a navazujících služeb napříč ekonomikou – dopravu, hotely a restaurace, drobné služby, kulturu a další. V zemích orientovaných dominantně na turistický ruch tak s sebou strhly výpadky oboru do hlubin hospodářství jako celek. V průběhu pandemie byly tímto způsobem zdecimovány hlavně některé ekonomiky v Asii a ostrovy v Karibiku a Pacifiku.
Nechtěným rekordmanem je Macao. Bývalá portugalská kolonie, která je dnes zvláštní správní oblastí Číny, žije z turismu poháněného hlavně hráčskou vášní. Malá enkláva se spoustou kasin a zábavních podniků lákala hráče z celé jihovýchodní Asie. Asijci jsou známí svou vášní pro hazard, mnoho států v tomto regionu ale provozování kasin a podobných podniků vytěsňuje nebo zcela zakazuje. Z toho Macao jako povolený hráčský ráj dlouhodobě profitovalo.
S příchodem koronaviru ale byla kasina první na ráně. Po jejich dočasném uzavření a bez turistů ztratila v roce 2020 celá ekonomika meziročně víc než 43 procent HDP. To byl největší propad ze všech zemí světa. Hrálo roli i to, že Macao v čínském regionu bylo zasaženo od úplného začátku pandemie, ještě když panoval v Evropě normální život a svět koronavirus podceňoval.
Na druhé straně je Macao nyní zase mezi zeměmi, které se začaly vracet k normálu dříve. Zatím poslední údaj za třetí kvartál 2021 uvádí, že HDP si v meziročním srovnání polepšil skoro o třetinu. Roli hraje ovšem i extrémně nízká srovnávací základna z prvního roku pandemie.
Karibik zažil největší propad
Podobným příběhem si prošly ostrovní státy v Karibiku, které také žijí převážně z turismu. Před příchodem pandemie jezdilo do slunného regionu přes 30 milionů turistů ročně a v některých zemích vytvářel obor až 90 procent HDP.
Když se tamější ostrovy v roce 2020 zkoušely zavřít před pandemií úplnou izolací, ukázalo se to jako marný boj. Nemoc si i do odlehlých státečků nakonec cestu stejně našla, pro hospodářství karibských ostrovů ale znamenala stopka turistům pohromu. Hned za Macaem tak v žebříčku nejhorších propadů ekonomiky stanuly Aruba nebo Antigua a Barbados, které meziročně ztratily víc než třetinu HDP.
Kuba je na desetině návštěvníků
Zdrcující efekt měla pandemie na největší a nejlidnatější ostrovní stát Karibiku – na Kubu. Země sice vyvinula hned dvě vlastní vakcíny, začala je prodávat i dalším státům a přistoupila k relativně rychlé vakcinaci svých obyvatel, na hospodářství ostrova svobody se ale výpadek turismu podepsal fatálně.
Turistický ruch a služby na něj navázané jsou na Kubě dlouhodobě jedním ze dvou hlavních zdrojů devizových příjmů (tím druhým jsou zdravotnické služby a „pronájem“ kubánských lékařů do zahraničí). Cestovní ruch zažíval na začátku minulé dekády boom díky smiřování země se Spojenými státy v éře Baracka Obamy. Americký exprezident Donald Trump ale cestování Američanů na Kubu zase zastavil restrikcemi a současný pán Bílého domu Joe Biden se zatím k osvěžení vztahů s Kubou staví liknavě.
Úbytek Američanů mezi turisty tak turistický průmysl na Kubě „načal“ a pandemie mu potom dala přímý úder. Portál CiberCuba uvádí, že zatímco v roce 2019 na ostrov přijelo ještě víc než 4,2 milionu turistů, o rok později to bylo už jen něco přes jeden milion. A horší je, že zatímco většina ostatních destinací v Karibiku zaznamenala v uplynulém roce určité oživení turismu, Kubu trápí ještě další propad na pouhý půlmilion návštěvníků v uplynulém roce, tedy zhruba na osminu úrovně před pandemií.
Chybějící příjmy se promítly do společnosti na všech úrovních – graduje nedostatek spotřebního zboží, léků i potravin. Napětí nakonec vyústilo v opakované protivládní demonstrace.
Jaké změny zasáhly ekonomiku Kuby v uplynulém roce?
Ve Vietnamu klesly mzdy v turismu o 18 procent
Na lidnaté země jihovýchodní Asie, které platí za turistické ráje – jako jsou Thajsko, Filipíny nebo Vietnam –, dolehla pandemie také obzvlášť tíživě. Úbytek turistů se promítl do rapidního růstu nezaměstnanosti a poklesu mezd.
Na Filipínách klesl počet zaměstnanců v turistickém sektoru o 28 procent, zatímco v ostatních vrstvách hospodářství to bylo jen o osm procent. V Thajsku, které má více diverzifikovanou ekonomiku, byl dopad o něco menší. „V prvním čtvrtletí roku 2021 byla zaměstnanost ve srovnání s dobou před krizi nižší ve všech sektorech navázaných na turismus vyjma restauračních služeb,“ uvádí Mezinárodní odborová organizace. Průměrné mzdy v turistickém odvětví tam přitom klesly o 9,5 procenta. Snížení mezd patří mezi průvodní příznaky krize cestovního ruchu také ve Vietnamu. Tam se musejí pracovníci smířit s příjmy v průměru o 18 procent nižšími.
Jak se podepsala pandemie v Asii na sektoru letectví?
Tonga byla poslední bez covidu, teď musí do lockdownu
Rozhodujícím příspěvkem do celkového hospodářství je turismus také v malých ostrovech Tichého oceánu, jako je třeba Fidži. I ty proto v uplynulých dvou letech ekonomicky velmi trpěly. Skoro poslední bašta, která pandemii dlouho odolávala, padla až v posledních týdnech. Ostrovní Království Tonga bylo dlouho jedním z posledních států světa zcela bez výskytu covidu. Odlehlé souostroví v Pacifiku mělo pro to dobré geografické předpoklady, za zdraví populace ale zaplatilo tím, že se uzavřelo cizincům a bylo nepřístupné prakticky od samého počátku pandemie. Covid-19 ale nakonec v minulých týdnech přece jenom pronikl a hlášeno je prvních pět potvrzených případů.
Země měla dvojitou smůlu. Nejprve ji zasáhl výbuch sopky a následná vlna tsunami. „Potenciální vypuknutí nákazy nemohlo přijít v horší moment pro ostrovní národ se 100 tisíci obyvatel, kteří se snaží vzpamatovat z masivní erupce, k níž došlo 15 ledna. Telekomunikace a internet – zvlášť na vzdálenějších ostrovech této země – nebyly zatím plně obnoveny, byznys stále pociťuje důsledky a víc než 1500 lidí zůstává vysídleno, protože stovky domů byly zničeny,“ uvedla televizní stanice CNN. Tonga tedy během jediného měsíce čelí druhé pohromě, protože ve virem zatím nedotčené populaci, při snížených hygienických podmínkách a při poničené infrastruktuře a přetížených zdravotnických zařízeních může být šíření nákazy covid-19 explozivní.
Dobré zpráva naopak proudí z Evropy. Mnoho zemí odpískává protikoronavirová opatření. Výrazný růst příjezdů hlásí Španělsko, které mělo během pandemie v absolutních číslech vedle Spojených států amerických vůbec největší ztráty v oblasti turismu.
Zlepší se tedy situace v globálním cestovním ruchu v nejbližších měsících? Celková čísla zatím důvod k optimismu příliš nedávají. „Mezinárodní přílety byly v prosinci stále 65 procent pod úrovní hodnot z roku 2019. Plný dopad mutace omikron a nápor případů covid-19 ještě uvidíme,“ konstatuje ve své poslední zprávě Světová organizace cestovního ruchu.
