Uzbekistán se mění: Díky liberálním reformám je přitažlivější pro byznys

Po výměně politického vedení dochází v Uzbekistánu k sérii reforem. Středoasijská země by mohla nyní přitáhnout i více pozornosti zahraničních firem.

Je to největší ekonomika regionu postsovětské centrální Asie. Uzbekistán byl však až do roku 2016 do velké míry izolovaný a pro české podnikatele nepříliš atraktivní. Ti se zaměřovali spíš na sousední Kazachstán. Po smrti uzbeckého prezidenta Isloma Karimova a nástupu Šavkata Mirzijojeva na tento post však proběhly v zemi významné změny a ekonomika se díky sérii reforem stala otevřenější a podnikatelské prostředí liberálnější. Uzbekistán také obnovil jednání o přístupu do Světové obchodní organizace (WTO) a stal se pozorovatelskou zemí Eurasijského ekonomického svazu (EAES). Reformní úsilí nepolevilo ani za pandemie. V současnosti na zemi doléhá situace na Ukrajině, která její ekonomiku začíná ovlivňovat.

Uzbekistán je zemí bohatou na přírodní zdroje, ať už se jedná o plyn, zlato, měď, uran, či uhlí (a mnoho dalších) a disponuje mladou populací. Polovina ze zhruba 35 milionů obyvatel je mladší 30 let. Má výhodu velkého domácího trhu, strategické polohy v centru regionu, atraktivity z hlediska cestovního ruchu, nerostného bohatství a nízkého zahraničního dluhu.

Dohoda o spolupráci s EU má dostat posílenou verzi

Reformy v zemi probíhají od roku 2017, a to nejen v hospodářské oblasti. Stále dynamičtěji se rozvíjejí dvoustranné vztahy a jednání o uzavření preferenčních obchodních dohod s klíčovými partnery, například s Tureckem, Singapurem a Jižní Koreou.

I Evropská unie je důležitým obchodním partnerem a základem pro vzájemné hospodářské vztahy je Dohoda o partnerství a spolupráci. Od roku 2018 se jedná o její „posílené“ verzi (Enhanced Partnership and Cooperation Agreement). Od dubna loňského roku může Uzbekistán využívat režimu GSP+, což dále usnadňuje přístup na trh EU. V roce 2020 byla obnovena jednání o přistoupení k Mezinárodní obchodní organizaci WTO a na konci stejného roku se Uzbekistán stal pozorovatelskou zemí EAES. Zlepšily se také vztahy s ostatními státy centrální Asie.

Pandemii země ustála bez recese

Za posledních pět let dosáhl Uzbekistán významného pokroku v transformaci ekonomiky a společnosti. Přestože růst HDP v roce 2020 prudce zpomalil (z 5,8 procenta v roce 2019 na 1,6 procenta v roce 2020) jako důsledek lockdownu a narušení obchodu související s pandemií covidu-19, ekonomika se vyhnula poklesu. Zvýšil se však podíl lidí žijících v chudobě, protože pandemie vedla ke ztrátám pracovních míst, snížení příjmů a klesajícím remitencím. Zvýšená sociální pomoc však poskytla postiženým domácnostem určitou úlevu.

Co se týče inflace, ta se v posledních pěti letech drží na dvouciferných hodnotách (na jaře tohoto roku činila okolo 10 procent), což je mimo jiné důsledkem prováděných liberalizačních opatření. Je pravděpodobné, že výrazné zvýšení světových cen základních potravinářských výrobků a energetických surovin a problémy s logistikou při dovozu spotřebního zboží budou vyvíjet další tlak na domácí ceny až do konce tohoto roku.

Vývozu zatím dominuje zlato

Bilance zahraničního obchodu Uzbekistánu je dlouhodobě záporná. Vývoz je zastoupen především surovinami, podíl zlata dosáhl na konci roku 2020 plných 44 procent. V roce 2019 směřovalo zejména do Švýcarska a Spojeného království (jednalo se o více než třetinu celkového uzbeckého exportu).

Největšími vývozními trhy jsou Čína, Rusko, Turecko, Kazachstán a Kyrgyzstán. Téměř polovinu zboží dováženého Uzbekistánem tvoří stroje, zařízení a dopravní prostředky; od roku 2017 se objem těchto dodávek téměř zdvojnásobil. Do Uzbekistánu vyvážejí zejména Čína, Rusko, Kazachstán, Jižní Korea a Turecko. Právě Čína je největším dodavatelem strojů, zařízení a dopravních prostředků. Významného dodavatele této zbožové skupiny představuje také Jižní Korea (kde se jedná o technologicky náročnější výrobky).

Z výše uvedeného vyplývá, že kromě Číny je Uzbekistán obchodně významně propojen se zeměmi SNS, a to zejména s EAES a sousedním Tádžikistánem (jedná se o téměř třetinový podíl na obchodním obratu).

Bavlnu se snaží zpracovávat doma

Uzbekistán se v posledních letech snaží vyvážet méně komodit v surovém stavu – platí to například pro bavlnu a zemní plyn. Země zaznamenala naopak velký rozmach zpracování bavlny v domácí ekonomice. Pokud v malých objemech ještě surovou bavlnu vyváží, je to nejspíš spojeno s plněním závazků z dlouhodobých exportních kontraktů.

Uzbekistán je členem CISFTA, tedy zóny volného obchodu SNS, která se skládá z Ruska, Běloruska, Ukrajiny, Kazachstánu, Arménie, Moldavska, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu. Na dovozy z těchto zemí tedy nejsou uvalována dovozní cla (s určitými taxativně vyjmenovanými výjimkami). Uzbekistán má také uzavřené dohody o zóně volného obchodu s Ázerbájdžánem, Turkmenistánem a Gruzií.

Mezi investory kraluje Čína

V současnosti investuje do ekonomiky Uzbekistánu více než pět desítek států. Hlavními investorskými zeměmi byly v loňském roce Čína (2,2 miliardy dolarů), na druhé místě v těsném závěsu bylo Rusko, dále Turecko, Německo a Jižní Korea. Podle výsledků roku 2021 činila výše zahraničních investic 11,1 miliardy dolarů. Z toho přímé zahraniční investice a půjčky činily devět miliard, prostředky od mezinárodních finančních institucí a zahraničních vládních finančních organizací 2,1 miliardy. Převážná část investic jde do energetiky, hutnictví, chemického průmyslu, elektrotechniky, IT technologií, stavebnictví, farmacie, lehkého průmyslu a zemědělství.

V Samarkandu se vaří pivo po česku

České výrobky mají v Uzbekistánu dobrý zvuk – zejména pokud se jedná o strojírenské výrobky, sklo, pivo či obuv. Poslední tři kategorie byly vždy oblíbené mezi místními spotřebiteli ještě za dob existence Sovětského svazu. I v současném Uzbekistánu se dnes vaří dobré pivo, a to právě díky česko-uzbecké spolupráci v pivovaru Pulsar v Samarkandu.

Ekonomická spolupráce je však stále omezená. Česko má kladnou obchodní bilanci vzájemného obchodu. Ve vývozu převažují strojírenské výrobky, v dovozu pak bavlna. Jako celek je však vzájemný obchod zanedbatelný, zejména dovoz z Uzbekistánu.

Obchod ČR s Uzbekistánem (v miliardách korun)
Rok	2018	2019	2020	2021
Export	0.98	1,61	1,78	1,47
Import	0,14	0,12	0,17	0,17

Kvůli vysoké nezaměstnanosti jdou Uzbekové za prací do světa, remitence jsou velké

Mezi slabá místa patří silná závislost na Rusku a Číně jako hlavních obchodních partnerech a v případě Ruska i jako hlavní cílové země uzbeckých pracovních migrantů. Závislost na remitencích je vysoká, jejich podíl ku HDP je 15 procent. Pro srovnání v Česku tento ukazatel činí asi 1,7 procenta.

Dále je slabinou závislost na vývozu surovin a na klimatických podmínkách pro zemědělství, které tvoří 25 procent HDP. Podíl soukromého sektoru v ekonomice zůstává nízký, asi 50 procent HDP. Problémem je vysoká nezaměstnanost vedoucí k pracovní migraci, nízká životní úroveň, početná venkovská populace a vysoký podíl stínové ekonomiky. Ke kvalitě podnikatelského prostředí také nepřispívá slabý institucionální pokrok (korupce, byrokracie, slabá moc parlamentu, nedostatek skutečné opozice).

V rámci klasifikace teritoriálního rizika OECD se Uzbekistán nachází v kategorii 5 (na osmistupňové škále od 0 do 7). Do roku 2019 byl v kategorii 6 a do roku 2008 dokonce v nejnižší kategorii 7. Postupné zlepšování kategorizace OECD tedy dává naději na další pozitivní posun, i když za současné situace jsou jakékoliv predikce předčasné. V klasifikaci COFACE je Uzbekistán řazen do kategorie B (poměrně vysoké riziko, na osmistupňové škále A1-A4, B-E), a to jak v hodnocení rizika země, tak i podnikatelského prostředí.

Reformy zahrnovaly uvolnění kurzu sumu i snížení cel

V Uzbekistánu proběhly od nástupu nového prezidenta Šavkata Mirzijojeva v roce 2016 veliké změny. Země se vydala cestou reforem a ekonomika prošla a stále prochází bezprecedentními změnami. Ty se týkají reforem veřejné správy, soudnictví, daňového systému a také liberalizace devizového trhu a zahraničněobchodní politiky.

Jedním z nejvýznamnějších kroků bylo uvolnění měnového kurzu uzbeckého sumu v roce 2017. Do té doby existoval takzvaný oficiální, uměle udržovaný kurz, pevně navázaný na americký dolar. Na druhou stranu fungoval černý trh s výrazně odlišným kurzem. Po liberalizaci směnného kurzu sum rychle deprecioval, víceméně na úroveň danou černým trhem. Zároveň došlo k uvolnění směnitelnosti uzbeckého sumu, nejprve vnitřní a pak i vnější. Tyto kroky ovlivnily cenovou hladinu v zemi, která výrazně vzrostla kvůli zdražení dovozů.

Reformy se nevyhnuly ani zahraničněobchodní politice Uzbekistánu, kde šlo zejména o snížení celních sazeb a zjednodušení celních procedur. Uzbekistán se účastní The Global Trade Facilitation Programme Světové celní organizace, což je čtyřletý program pro období 2018 až 2022 s cílem zjednodušit přijetí mezinárodních standardů a praktik v zahraničním obchodě zúčastněných zemí.

Co se týče protekcionistických opatření, již v roce 2018 byly výrazně sníženy celní sazby a spotřební daň z dováženého zboží. Pro téměř tři čtvrtiny dovozních položek byla nově stanovena nulová celní sazba. Rovněž došlo ke zjednodušení cel díky sjednocení sazeb u zboží podobného druhu, vlastností a využití.

Na druhou stranu však u některých položek zůstávají tradičně cla a další poplatky za dovoz vysoké. Příkladem jsou automobily, kde ještě donedávna platilo, že za zahraniční vůz uzbecký spotřebitel zaplatil jednou tolik na dovozních poplatcích. Sice toto pravidlo již přestalo platit, celní zatížení při dovozu je však stále vysoké. Uzbekistán také uplatňuje spotřební daně rozdílně na produkci vyrobenou doma a v zahraničí – i toto však bude muset být se vstupem do WTO eliminováno a leckteré sazby spotřebních daní z dovozu už byly výrazně sníženy.

Daňová reforma zvedla počet poplatníků

Další rozsáhlá reforma se týkala daňového systému, která měla vyřešit vleklé problémy předchozích let. Do roku 2019 totiž představovala stínová ekonomika přibližně 45 procent HDP a více než 60 procent zaměstnané populace neplatilo daně z příjmu a pojistné. Cílem reformy bylo zjednodušit daňový systém (zrušit diskriminující daňové úlevy a preference), optimalizovat daňové sazby a změnou kritérií zvýšit počet daňových poplatníků. Ve výsledku došlo k výraznému zvýšení daňových příjmů, a to zejména díky výraznému nárůstu příjmů z přímých daní v důsledku prudkého zvýšení počtu daňových poplatníků. Reformy v této oblasti dále pokračují, jejich efekt bude zřetelnější až v horizontu několika let.

Reforma bankovnictví, ve kterém hraje velkou roli stát, je klíčová a měla by přinést vyšší objemy úvěrů a zintenzivnění investiční činnosti. Důvodem této reformy byla nadměrná přítomnost státu, nedostatečná konkurence, nesoulad kvality řízení a poskytovaných služeb s moderními požadavky a také relativně nízká úroveň rozvoje specializovaných technologií.

Hlavními směry reformy jsou restrukturalizace sektoru (transformace a privatizace bank), zlepšení legislativního rámce zavedením basilejských standardů a mezinárodních standardů účetního výkaznictví, rozšíření nabídky a zkvalitnění služeb a zvýšení kvalifikace pracovníků. Reforma počítá s privatizací většiny státem vlastněných bank za aktivní pomoci mezinárodních finančních institucí, jako je Mezinárodní finanční korporace, Evropská banka pro obnovu a rozvoj a Asijská rozvojová banka.

Dále to znamená přilákat strategické investory, kteří mají dlouholeté zkušenosti a jsou schopni přinášet do sektoru moderní přístupy a řešení a zajistit jeho stabilní fungování v souladu s celosvětovými standardy. Tento cíl začíná být postupně naplňován.

Jak ovlivňuje ramadán byznys v islámských zemích? Přečtěte si poznatky o letošním postním měsíci všech muslimů

Další neméně důležitý cíl souvisí s rozšiřováním dostupnosti bankovních služeb a zahrnuje uspokojování potřeb nedostatečně obsluhovaných segmentů – jednotlivců s nízkými příjmy, venkovského obyvatelstva, mikro a malých firem, aby tyto subjekty mohly využívat alespoň základní bankovní služby. V těchto segmentech by měl hrát významnou roli stát, i když jinak by se měl podíl státu v bankovnictví jako celku snižovat. Do konce roku 2025 se tak očekává nárůst podílu bank bez státní účasti na 60 procent oproti současným 16 procentům.

Pro zahraniční podnikatele tyto reformy znamenají mnoho nových příležitostí a lepší přístup na dříve izolovaný trh. Reformy však mají mnohem širší záběr a nejsou pouze ekonomického charakteru. Lze bohužel vysledovat nekonzistenci aplikace některých reforem mezi jednotlivými regiony v zemi, mezi úmysly vlády a skutečnou implementací.

Protiruské sankce zkomplikovaly dopravu

Nelze vynechat současné dění na Ukrajině a jeho ekonomické důsledky. Uzbekistán bude stejně jako sousední země čelit hospodářským problémům, které jsou a budou způsobeny do značné míry sankcemi uvalenými na Ruskou federaci. Okamžité důsledky pocítí logistika, což bohužel mohou pocítit i některé české firmy. Problémy nastanou s dodávkami, které přicházejí z Ukrajiny či přes její území a přístavy, dále přístavy pobaltských států s dalším tranzitem přes Rusko. Bude nutné najít alternativní a případně i dražší cesty. U některých druhů zboží to však bude ekonomicky nemožné.

Náklad putující z různých zemí světa přes ruské přístavy je také problematický: mnoho plavidel mezinárodních námořních nákladních společností odmítá přepravovat náklad do ruských přístavů. Například již 1. března oznámil provozovatel hamburského přístavu zastavení odbavování nákladu do ruských přístavů a 22. března oznámil největší kontejnerový dopravce Maersk faktické zastavení aktivit v Rusku.

Ruské obchodní lodě mají na druhou stranu již omezen přístup do evropských přístavů. Veškerý námořní náklad proto bude muset být přepraven buď do Černého moře přes Bospor a do přístavu Poti v Gruzii, nebo přes íránský přístav Bandar Abbás v Perském zálivu. Pro některé zboží budou tyto způsoby dražší, pro jiné budou zcela nepřijatelné z důvodu ceny a časové náročnosti. Tyto přístavy mohou být přeplněné kvůli jejich nedostatečné kapacitě. EU navíc zakázala vjezd na své území ruským kamionům. Obdobná omezení se týkají i nákladní dopravy z Běloruska.

Výnosy z uzbeckého exportu se sníží kvůli klesající poptávce a platební schopnosti hlavních obchodních partnerů Uzbekistánu, kterými jsou vedle Číny zejména Rusko a Kazachstán. Co se týče plateb za tyto vývozy, platby z Ruska se zkomplikují kvůli sankcím uvaleným na ruské banky. Zde je ale třeba dodat, že při platbě příjemci vždy prokazují flexibilitu a vynalézavost a tyto problémy tak mohou být relativně rychle vyřešeny.

S ruskými a běloruskými dodavateli mohou nastat problémy ve střednědobém i dlouhodobém horizontu: jsou nyní odizolováni od mnohých trhů a budou mít potíže s dodávkami zboží, dokud nenajdou náhradu za komponenty do své výroby. To může trvat dlouho, v horším případě takovou náhradu ani nenaleznou. Následně dojde k nedostatku a zdražení některých druhů zboží, které se vyrábějí v Ruské federaci a které Uzbekistán dováží.

Další problém se může týkat ruských vývozů. U mnoha důležitých typů zboží zavede nebo již zavedlo restrikce nebo zákazy exportu samo Rusko, což se bude týkat především společensky významného zboží. Rusko například v polovině března zavedlo časově omezený zákaz vývozu obilí do zemí Euroasijského ekonomického svazu a také vývozu cukru do zahraničí.

Kvůli slabému rublu poklesly hodnoty remitencí

Nepříjemné důsledky mohou pocítit příjemci remitencí. Případné další oslabení rublu zasáhne reálné výdělky uzbeckých migrantů, které jsou denominovány v rublech. Také převody peněz z Ruska se stávají obtížnějšími. Ruská ekonomika může z důvodu sankcí sklouznout do hluboké recese, což bude znamenat snížení pracovních míst a příjmů obyvatelstva včetně (a především) migrujících pracovníků. Příjmy migrantů jdou přímo jejich rodinám a tvoří většinu příjmů, což znamená, že to zasáhne kupní sílu poměrně širokého spektra spotřebitelů v Uzbekistánu.

Výše uvedené faktory negativně ovlivní inflaci ve střednědobém horizontu. Nejde ani tak o dynamiku cen na domácím trhu jako spíše o světové ceny. Přibude nevyhnutelný nárůst cen energií, pšenice, rostlinného oleje a dalších komodit kvůli situaci na Ukrajině a izolaci Ruska, protože jejich podíl na produkci těchto komodit je obrovský.

Na druhou stranu může ožít cestovní ruch. Mnoho zemí je nyní pro Rusy a Bělorusy uzavřeno a zájem o cesty do Uzbekistánu tedy pravděpodobně poroste. Uzbekistán bude i nadále dobře dostupný, a to například i pro turisty z Česka cestující přes letiště v Istanbulu.

Region má nedostatek vody, šance jsou ve vodohospodářských technologiích

Země centrální Asie včetně Uzbekistánu nemají rozhodující místo v zahraničním obchodě České republiky, což je dáno zejména geografickou vzdáleností. Tradiční doména českých podniků, strojírenství, už bohužel nemá takové perspektivy jako dříve, což je způsobeno především asijskou konkurencí, kde české podniky mohou stěží udržet krok v cenové oblasti.

Na druhou stranu má jistě smysl nacházet skuliny pro nové podnikatelské záměry. Zejména se může jednat o moderní technologie, například v oblasti obnovitelných zdrojů energie či ve vodním hospodářství. Uzbekistán je kriticky závislý na umělém zavlažování a již teď bojuje s nedostatkem vody.

S tím úzce souvisejí možnosti v zemědělském sektoru, který se v poslední době také výrazně mění. Uzbekistán již dávno není pouhým vývozcem surové bavlny. I některé české IT společnosti objevily nové příležitosti v tomto regionu.

Nové poměry ve světové ekonomice ovlivní významně mezinárodní hospodářské vztahy, což se projeví i na dalších možnostech ekonomické angažovanosti českých firem v zemích centrální Asie včetně Uzbekistánu.

Lea Melnikovová

Článek byl zpracován v rámci řešení projektu Analýza exportních a investičních příležitosti České republiky ve Střední Asii v kontextu měnících se tranzitních a infrastrukturních podmínek regionu (číslo TITSMPO939) financovaného se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu BETA2.